Harmione - Miluješ šprtku?✓

23.

Hermiona

Když mi došlo, že je Harry zamilovaný do Changové, byla to pro mě rána. Ale jak jsem je viděla se líbat... To bylo ještě mnohonásobně horší!

Vždycky jsem od všeho utíkala, šla se vybrečet někam jinam ať mě nevidí celé Bradavice. Jenže v tuhle chvíli to prostě nešlo ovládat a já neměla ani sílu na to utéct. Byl to přesně ten okamžik, kdy se hrozně moc chcete vytratit z místa a už se tam nevrátit, ale nohy i celé tělo vás neposlouchá, zamrznete a prostě nelze udělat nic jiného, než začít brečet a totálně ignorovat ostatní.

,,Copak se stalo?" klekla si vedle mě neznámá dívka. Vlastně jsem jí znala od vidění, ale potkaly jsme se jen párkrát a letmo, takže její jméno neznám.

,,Někdo ti ublížil?" zeptala se milým hlasem.

Zvedla jsem oči směrem k jejím a ona mi mezitím podala kapesník.

Mlčela jsem.

Nakonec mě vzala ruku a jemně odtáhla ven z knihovny.

,,On...on s ní...o-oni se..." vzlykala jsem a nedokázala ani dokončit větu.

,,Pokračuj," povzbudivě se usmála.

,,Líbali se," řekla jsem už klidněji, dá-li se tomu tak říct.

,,Myslíš-" ,,Jo, myslím. S tou odpornou Changovou," přerušila jsem jí.

,,Podívej," povzdechla si, ,,já sice nevím jak to je. Ale ruku na srdce, připadalo ti to jako nějaké láskyplné líbání?"

,,Já nevím. Fakt jsem to nezkoumala, základ mi stačí."

,,Jasně, já taky ne. Ale přeci jen se ani třeba nedrželi za ruce, vlastně to vypadalo spíš nuceně. Minimálně ze strany Cho."

Na to jsem nic neřekla.

,,Jsem Lenka," řekla po chvíli.

,,Střelen...Lenka Láskorádová? Já jsem Hermiona," po dlouhé době jsem se nepatrně usmála.

,,Já vím," konstatovala.

Tak tomu se ani nedivím, pousmála jsem se sama pro sebe.

,,Lenko?"

,,Ano?"

,,Ty chodíš do Havraspáru. Je to tak?"

,,Je," přikývla.

,,Tak to bys mohla-" větu jsem nestihla doříct, protože mě přerušilo bouchnutí dveří, které se ozvalo nedaleko od nás.

Asi jsem to neměla dělat, ale podívala jsem se za sebe, abych zjistila kdo to je.

Šel tam Harry s blaženým úsměvem na tváři. Pohledem byl někde jinde a vypadal jak kdyby byl zfetovaný. Nebo pod vlivem nápoje lásky.

Proboha, co to s ním provedla?

Očima jsem vyhledala Lenku a nenapadlo mě nic jiného, než rozběhnout se za ním.
Bohužel ale šel moc rychle, takže už jsem ho nezastihla.

Zato mojí pozornost upoutalo něco zajímavějšího.

Za rohem chodby jsem slyšela nějaké zvuky. Ani nevím proč, ale přišlo mi prostě správné zjistit "odkud vítr vane".

Cizí rozhovory se neodposlouchávají, cizí rozhovory se neodposlouchávají... Taky vás to rodiče učili? No tak přesně to jsem právě porušila.

Přitiskla jsem se blíže ke zdi a čekala, než někdo začne mluvit.

,,Tak to bylo skvělý. Hele, super, přesně takhle jsme to chtěli," promluvil někdo. Byl to nějaký kluk, ale hlas jsem nerozpoznala, nebyl mi povědomý.

,,No...já nevím. Pořád se cítím jako mrcha. Co mám teď dělat? Co když si teď myslí, že spolu chodíme nebo tak něco?" tak tenhle odporný hlas bych poznala vždycky a všude.

Už to začínalo být zajímavé.

,,To už přeci není tvoje starost. Úkol jen tak se s ním líbat, jsi splnila a víc už neřeš. On to ten naivní Potter sám určitě pochopí...Anebo mu s tím pomůže jeho kamarádka Grangerová?" zaznělo až moc blízko ode mě. Nejistě jsem se ohlédla za sebe a přitom instinktivně vytáhla hůlku.

,,No podívejme se. Takže náš rozhovor už není cizí? To tě doma neučili, že odposlouchávat cizí rozhovory se nemá?" stál za mnou, teď už vlastně přede mnou, ten kluk.

,,Jimmy..." pronesla vedle něho Cho.

,,Za to bysme tě asi měli potrestat, co?" řekl slizkým hlasem. Začala jsem panikařit, a svou hůlku měla připravenou.

,,I když," zlomyslně se zasmál, ,,mám pro tebe nabídku. Když jí přijmeš, necháme tu tvojí drzost plavat a nikdo už to nebude řešit. Když jí odmítneš...radši nechtěj vědět, co se stane."