Harmione - Miluješ šprtku?✓

18.

Harry

Když jsme s Miou své cesty rozdělili a každý šel do své ložnice, Ron nervózně stepoval kolem mé postele.

,,Ahoj. Ehm...co je?" zeptal jsem se ho reakcí na to, když jsem zaregistroval jeho nervní výraz v obličeji.

,,Mluvil jsi s Hermionou? Je na mě naštvaná?"

Páni, čekal jsem hodně, ale tohle mě ani ve snu nenapadlo. Vypadal, že mu na tom fakt hodně záleží.

,,No...jo, mluvil. Nevěděl jsem, že se o ní tak zajímáš."

,,Já jí miluju! Jenže ta moje žárlivost...nedokážu se ovládat! Co když jsem ji nějak zranil, co když se mnou už nepromluví," zhroutil se na postel.

,,Rone. Neboj se. Znáš přece Hermionu, víš že občas umí být paličatá, ale za chvíli jí to přejde."

,,Je tu ale ještě jedna věc. Krum. Ona s ním chodí?" zhroutil se znovu.

Teď jsem byl opravdu v koncích. Hermiona mi to sice vysvětlila, jenže něco mi říká, že o tom by zřejmě neměl nikdo další vědět.

,,Jo tohle. Já vlastně ani nevím. O tom jsem s ní nemluvil," rozhodl jsem se ponechat si celou pravdu. Nechci nechat svého nejlepšího kamaráda aby si myslel něco, co není pravda. Ale momentálně hlavně nechci zradit Hermionu. A navíc, nenazval bych to lží. Spíš takovým milosrdným přikrášlením pravdy.

,,Zatraceně! Co mám jako dělat?"

,,Zítra to probereme. Teď už jdu ale spát. Dobrou."

***

,,Ahoj Hermiono," mávl jsem na ni když jsme dorazili na snídani.

Ona se jen pousmála a jakmile upřela svůj pohled na Rona, viděl jsem na ni, že znervózněla. Oba dva se museli cítit trapně.

Drkl jsem do něj.

,,Jo, já...ehm...chtěl...chci se ti omluvit za ten včerejšek. Nevím co to do mě vjelo," zamumlal.

Hermiona kývla a dál už to ani jeden z nich neřešil, ovšem ani se spolu nebavili. Bylo to dost neobvyklé.

,,Ticho!" zahřměl Velkou síní hlas Brumbála.

,,Chtěl bych vám jen připomenout, že dnes se koná druhý úkol! Předpokládám, že všichni šampioni nalezli 'klíč' k jeho uskutečnění. Vřele vám čtyřem doporučuji si hlavně odpočinout, neboť to v tuto chvíli potřebujete především!"

Počkat co? Absolutně jsem na to zapomněl, celou dobu jsem žil v domnění, že se druhý úkol koná až pozítří...

Samozřejmě jsem to vejce otevřel, ale furt tomu moc nerozumím. Rozumím tomu základnímu, ale ostatní věci nějak nepobírám.

,,Harry? Napadlo mě, nechtěl bys zajít do knihovny? Vím, že si musíš odpočinout, ale v knihovně bys mohl získat odpovědi na nějaké otázky ohledně úkolu. A potom by sis šel odpočinout, času je přeci ještě dost, ne?" podívala se na mě Hermiona. Původně se mi to zdálo zbytečné, ale koneckonců tím nic nezkazím.

,,Fajn," řekl jsem neutrálně.

,,Jdu s vámi," vetřel se do našeho malého rozhovoru Ron, který se doteď věnoval jen svému jídlu.

,,Šla bych rovnou, abychom neztratili příliš času," vzala mě za ruku a s Ronem v patách jsme společně došli do knihovny.

Ron nám to trochu komplikuje...ale ne, já ho mám ráda. Přijde mi, že ve všech Harmione (mimochodem, někdo používá Harmony, ale mně se více líbí Harmione) je Ron trochu...za špatného. Nechci spoilerovat, ale budu se snažit, aby to byl pořád ten náš starý dobrý Ron (i když ono kdyby i v originále skončili Harry s Hermionou, myslím, že by to nepřekousl - kdoví), ale nic stoprocentně neslibuju, protože to bude dost složité.

Anebo takhle...chtěli byste aby Ron byl spíš za toho horšího, nebo to má nějak překousnout? Zase by bylo možná zajímavější...to ale nechám na vás :)

Linda