can you feel my heart

• c i n q •

chapitre #5 / Čtvrtek, 20.2.

◦•●◉♥◉●•◦

To, že jsem na kluky, jsem věděl už od základky. Začalo to tím, že jsem na nějakém povinném školním tanečním kurzu v osmé třídě vyzval k tanci místo dívky chlapce.

Jednoho nejmenovaného kluka z vedlejší třídy (toho skvělého kurzu se účastnily všechny osmé třídy naší školy), který se mi tehdy líbil.

Samozřejmě že to ostatní brali jako vtip. Všichni se smáli a fotili si nás. Nevím, co jsem si tehdy myslel, ale řekl jsem mu, že se mi líbí.

Ovšemže to vzal jako vtip. Když jsem mu řekl pravdu o tom, že jsem na kluky, vysmál se mi.

Den na to, to věděla i celá třída. Brali to, jako kdybych byl nějaká vzácná exotická masožravá rostlina. Zajímavý na koukání, ale nebezpečný na to, aby se ke mně někdo přiblížil. Přátelé se mi z nějakého důvodu vyhýbali a postupně se se mnou přestali bavit.

Protože jsem to tehdy nikomu neřekl, neměl jsem nikoho, kdo by mě podpořil. Když jsem viděl, jak mě opustili moji přátelé, bál jsem se to říct rodině, nebo komukoli jinému.

◦•●◉♥◉●•◦

Když jsem nastoupil na střední, mohl jsem začít s čistým štítem. Neměl jsem v plánu nikomu říkat, že jsem gay, ale osud evidentně rozhodl, že to bude jinak. Když jsem první den přišel do třídy a nějaký neznámý kluk na mě začal mávat a zvát mě, ať si k němu sednu, a pak na mě vychrlil, jestli jsem taky gay, věděl jsem, že přinejhorším nebudu sám. Zeptal jsem se ho, jestli mu hrabe, ale stejně si k němu sedl. Když se trochu uklidnil a zeptal se znova, potvrdil jsem to.

Od té doby se mě ten kluk nechtěl pustit a všude mě pronásledoval. Doslova se mi díval dalekohledem do oken. Celkem jsem se ho začínal bát, ale pak z něho vylezlo, že by se se mnou rád přátelil a to, když mě oknem sledoval, chtěl jenom vědět, jestli mám v pokoji plakát Justina Biebera, protože jinak by se se mnou prý přátelit nemohl. Alespoň názor na Justina máme stejný, řekl jsem si tehdy, ale později se ukázalo, že toho máme společného mnohem víc.

Ano, a tenhle blázen se stal mým nejlepším kámošem. Chvilku trvalo, než jsem mu odpustil to stalkování (pořád jsem se ho bál, především té jeho hyperaktivní povahy), ale nakonec jsem pochopil, že je strašně fajn. Nejenom, že je s ním sranda, ale umí strašně dobře naslouchat a pomáhat. Lepšího nejlepšího kámoše jsem si nemohl nikdy přát.

Například, když jednou přišel do školy v kostýmu dýně a prohlásil, že odteď se přesně 24.11. slaví Dýňový den a později mě zachránil před pětkou z matiky. (Dýňový den od toho dne naše třída opravdu už slavila.)

Z našeho přátelství se ale nikdy nestalo víc. Myslím, že si ho ani nedokážu představit jako svého přítele.

Navíc Lucas už s někým stejně chodí (přiznám se, že už ale ani nevím s kým, protože v tom by se nevyznal nikdo, dokonce i Lucas má občas okno, s kým už není a s kým je).

A právě díky Lucasovi jsem se odhodlal říct své rodině o své orientaci. Nejdřív jsem se strašně bál, kvůli tomu, co se stalo v osmé třídě, ale Lucas prostě řekl, že to byli jen hloupí puberťáci a falešní přátelé.

Moji rodiče to vzali opravdu úplně jinak, než jsem čekal. Ujistili mě, že mě milují a že to se nikdy nezmění, ale byli celkem zklamaní, když se dozvěděli, že jsem se jim to bál říct.

A moje úžasná mladší sestřička Kaylie mi nakreslila na obrovský papír duhovou vlajku a pod ní mě, jak se držím za ruku s nějakým klukem – zřejmě jsem to byl já se svým budoucím přítelem. (Upřímně, vypadalo to jako hlavonožci se zlomenými končetinami a pytlovitými těly, ale to jsem jí říct nemohl.)

Jeden panáček měl na hlavě žlutou pastelkou nakreslených pár vlasů – pochopil jsem, že to musím být já – zatímco ten druhý byl plešatý.

Když jsem se Kaylie zeptal, proč je ten druhý panáček plešatý, odpověděla, že ho dokreslí, až bude vědět, jak můj kluk vypadá.

Taky mě ujistila, že se s ní na Poníky můžu dívat pořád, protože beze mě by to prý nebylo ono. (To má samozřejmě pravdu, protože moje falešné prozpěvování k úvodní písničce je prostě nejlepší.)

Byla tak neskutečně roztomilá, když mi svůj výtvor přilepovala na skříň, že jsem nemohl uvěřit tomu, proč jsem se tak bál.

◦•●◉♥◉●•◦