chapitre #27 / 31.8.
◦•●◉♥◉●•◦
Chvíli jsem nebyl schopný slova. Několikrát jsem otevřel pusu a pak ji zase zavřel...
„Cože?" vyhrkl jsem, když jsem se trochu vzpamatoval a vykulil na něj oči.
Jen se na mě usmál a mlčel dál.
„Cože?!" zopakoval jsem o něco hlasitěji.
„Ty se mi tři měsíce neozveš. A najednou si přijedeš, napíšeš mi jednoduchou zprávu, z které ani nebylo moc jasné, co chceš a pak mi řekneš, že mě miluješ?"
Naštval jsem se. Vážně jsem se na něj naštval. Tři měsíce se mi neozval, a teď tohle?
„Prosím, nech mě ti to vysvětlit..." povzdechl si Chris.
„No to bych prosil," naštvaně jsem si založil ruce na hrudi a nadzvedl obočí.
„Máma...umřela," vydechl Chris potichu.
Okamžitě mě zamrazilo a všechen vztek mě během chvíle přešel. Chtěl jsem mu říct, že mě to mrzí, ale Chris pokračoval.
„Když jsme s tátou přijeli, byla na tom vážně hodně špatně. Ale ještě jsem s ní stihl mluvit... Řekl jsem jí o tom, že jsem gay. Řekl jsem jí o tobě..." odmlčel se.
„Umřela pár dní po důležitém zákroku..." Chris se na chvilku zastavil, zhluboka se nadechl a zase pokračoval, „zůstali jsme s tátou až do pohřbu. On...totiž...omluvil se mi za to, že se ke mně choval tak, jak se choval. Náš vztah je teď o něco lepší, ale pořád je na tom potřeba pracovat..."
Celou dobu, co Chris vyprávěl, jsem nehybně stál se zatajeným dechem.
„Strašně moc se omlouvám, že jsem se ti neozval... Nechtěl jsem v tu dobu s nikým mluvit. Potřeboval jsem čas... Na přemýšlení a tak," Chris si povzdechl a podíval se na mě.
Já jsem stále nebyl schopný slova. Vždycky, když říkal něco takového, nevěděl jsem, co mám říct nebo udělat. A potom, co se stalo minule, jsem byl bezradnější ještě víc.
„Myslím, že jsem to věděl už dávno. A ty taky. Jen jsem si to potřeboval plně uvědomit..." pokračoval Chris po krátké pauze.
„Miluju tě Alexi. Ani nevíš, co všechno pro mě znamenáš," pousmál se na mě.
Několikrát jsem zamrkal a naprázdno otevřel pusu.
„Já tě taky miluju Chrisi," vydechl jsem.
„Ale prosím, tohle mi už nikdy nedělej. Nevěděl jsem, jestli se s tebou náhodou něco nestalo..." do očí mi vyhrkly slzy. Rychle jsem si je rukou setřel.
„Omlouvám se..." zašeptal Chris a přišel o krok blíž. Pak ještě a ještě. Teď jsme od sebe byli asi jenom půl metru a hleděli jsme si do očí.
„O bože, už tě nikdy nenechám odjet," zasmál jsem se a znovu si otřel slzy, které se mi draly do očí.
„Tak nenech," odpověděl Chris a chytil mě za ruku.
Usmál jsem se a kousl se do rtu.
Chris se ke mně naklonil a spojil naše rty. Štěnátka, koťátka a Poníci tentokrát tančili na duze.
Na chvilku se Chris zase odtáhl.
„Je t'aime," řekl, a já jsem konečně věděl, co to znamená.
(Protože jsem si to vygooglil.)
◦•●◉♥◉●•◦
la fin
Oukeeeeej, jsme na konci tohohle poděsu :DD
Upřímně, nemůžu se rozhodnout jestli to miluju a nebo nenávidím. Ale pro jistotu se k tomu už nebudu vracet ://
Děkuji, jestli jste to dočetli až do konce, moc to pro mě znamená...
~ Andy
ČTEŠ
can you feel my heart
Teen Fiction'O bože, už tě nikdy nenechám odjet,' zasmál jsem se a znovu si otřel slzy, které se mi draly do očí. 'Tak nenech,' odpověděl Chris a chytil mě za ruku. Usmál jsem se a kousl se do rtu. Chris se ke mně naklonil a spojil naše rty. Štěnátka, koťátka...
