can you feel my heart

• s e i z e •

chapitre #16   /   Úterý, 12.5.

◦•●◉♥◉●•◦

Následující den, hned po škole, jsme se s Chrisem společně vydali ke mně domů, protože jsme dostali zase nějakou práci do dvojic. Tentokrát to byl referát o libovolném městě v Evropě. Domluvili jsme se, že uděláme referát o Reykjavíku.

Doma zatím nikdo nebyl. Kaylie byla ještě ve škole v družině a rodiče ji měli vyzvednout, až pojedou z práce. Rozhodli jsme se, že budeme pracovat u mě v pokoji, kde jsem si naštěstí den předtím řádně uklidil, ačkoli jsem ještě nevěděl, že přijde Chris na návštěvu.

Nechal jsem Chrise, aby se v mém pokoji kochal mým nádherným povlečením na postel se Spidermanem, ještě z doby, kdy jsem chodil tak do páté třídy (neměl jsem to srdce ho vyhodit, chudáčka) a šel do kuchyně pro nějaké chipsy.

„Vážně se mi nechce dělat ten referát," postěžoval si Chris, když jsem se vrátil do pokoje.

„Mně taky ne, ale co jiného chceš dělat?" odpověděl jsem a tázavě se na něj podíval.

„Je tady spousta možností." Se širokým úsměvem se ke mně začal pomalu přibližovat.

„Jako třeba?" Nazdvihl jsem obočí a udělal pár kroků dozadu, až jsem zády narazil do dveří, kterými jsem před malou chvílí přišel.

„Třeba se můžeme kouknout na My Little Pony film," navrhl, a s pobaveným výrazem sledoval, jak jsem polkl, když byl už asi jenom půl metru ode mě.

„My Little Pony film?" zopakoval jsem, protože jsem byl totálně mimo. Jeho nádherné oči byly opět tak blízko. Přikývl a přiblížil se ještě o něco víc. Chvilku jsme tam tak nehybně stáli, kousíček od sebe a vpíjeli se do sebe očima. Nakonec jsem zamrkal, vzpamatoval se a několikrát zavrtěl hlavou.

„Fajn, takže My Little Pony film. Jak si přeješ..." zasmál jsem se.

O pár minut později jsme se doopravdy dívali na My Little Pony film a u toho jedli chipsy. Nebyli jsme zrovna asi úplně cílová skupina diváků, ale rozhodně to bylo zábavnější než psát referát do školy.

O hodinu a půl později, po skončení filmu, nám došlo, že bychom asi už mohli začít něco dělat. Zvedl jsem se, abych se mohl protáhnout, když mě Chris stáhl za ruku zpátky k sobě na zem, kde jsme po celou dobu filmu seděli, zády opření o mou postel.

Zase jsem se posadil vedle něho a povzdechl si. Podíval se na mě a v očích měl nečitelný výraz. Na chviličku jsme byli zase oba ticho a koukali na sebe. Tyhle chvíle pro mě byly neskutečně vzácné.

Chris natáhl ruku a dotkl se mojí tváře. Usmál jsem se na něj a on mi úsměv opětoval. Pomalu jsme se k sobě začali přibližovat, až byly naše rty pár centimetrů od sebe. Zavřel jsem oči a přerušil těch pár centimetrů, které se však zdály jako několik tisíc kilometrů. Bylo krásné zase cítit jeho hebké rty.

Zapletl jsem mu ruce do vlasů a víc se k němu přimkl.

Zřejmě nám nebylo přáno se zrovna v tuto chvíli muchlovat, protože pár sekund na to, do mého pokoje vtrhla Kylie.

Rychle jsme se od sebe odtáhli a Chris se nervózně zasmál.

„Alexi, mamka říká, že za chvilku bude večeře," oznámila Kylie a odešla, jako kdyby se nic nestalo.

Rychle jsem se podíval na hodiny a kousl se do rtu, když jsem si všiml, že už je půl šesté. Koukáním na film jsme zabili skoro všechen čas, který jsme měli využít spíš na dělání referátu. A zřejmě jsme na sebe zírali déle, než jsem si myslel.

Rodiče nejspíš museli přijet dřív.

„Tak já už asi půjdu..." povzdechl si Chris a začal se zvedat.

◦•●◉♥◉●•◦

Pomalu jsme se plížili chodbou ke vstupním dveřím, protože jsem rodičům neříkal, že ke mně má někdo přijít.

Z kuchyně ale zrovna vyšla mamka a už nebylo úniku...

„Alexi-" zřejmě chtěla něco říct, ale když si všimla Chrise, zarazila se a tázavě se na mě podívala.

„Neříkal jsi, že budeš mít návštěvu."

„Jo, ehm, tohle je můj kamarád Chris. Dělali jsme spolu na referátu do zemáku, a tak trochu zapomněli na čas."

Při slově kamarád si Chris nepatrně odfrknul.

„TEN Chris?" zeptala se mamka a významně se na mě podívala.

Dobře, asi se tak nějak stalo, že jsem Chrise několikrát před rodiči zmínil. Hned jim tak nějak došlo, že asi nebudeme jenom kamarádi. Nechápu, jak na to přišli, protože jsem se velmi usilovně snažil nedat na sobě nic znát, ale evidentně to bylo marné.

„Chris už musí jít, že?" vyhrkl jsem, chytl ho za ruku a vláčel ke vchodovým dveřím.

„A nechceš si s námi dát večeři, Chrisi? Zrovna jsem udělala špagety. Kylie dneska vypadl první mléčný zoubek, takže máme oslavu," nadhodila mamka a Chris se hnedka zastavil.

„Mami!" protočil jsem očima, „Chris už musí jít!" řekl jsem důrazně.

Chris měl ale jiný názor.

„Rád si s vámi dám večeři."

To bylo to poslední, co jsem od něj chtěl slyšet. Večeřet společně s mojí rodinou, která si i přes to, že jsem jim to několikrát důrazně vysvětloval, myslí, že spolu chodíme, pro mě bylo opravdu peklo.

◦•●◉♥◉●•◦