chapitre #12 / Středa, 29.4.
◦•●◉♥◉●•◦
Další dny jsme se už nijak nevraceli k tomu, co se stalo na oné lavičce v parku, ale přece jenom bylo všechno trochu jiné.
Lucasovi jsem samozřejmě nic neřekl, a když jsem se pořád nemohl zbavit jeho dotěrných otázek, jen jsem se na něj významně podíval a on toho nechal. Nejspíš si myslel svoje, ale to mi bylo celkem jedno. Chris mě poprosil, abych o tom, o čem mi řekl, nikomu neříkal a já to samozřejmě hodlal dodržet.
Mezi mnou a Chrisem se věci přece jenom trochu změnily. Nenápadně jsme se drželi za ruce, dívali se na sebe, posílali si psaníčka. Psaníčka, která pro mě znamenala opravdu hodně.
Často se jednalo jen o úryvky textů písní, nějaké obrázky Poníků, nebo o slova, kterým jsem vůbec nerozuměl. Chris mi tyto psaníčka psal každý den a čím dál častěji se na nich objevovaly právě ty slova. Je t'aime. Je t'aime. Je t'aime. Je t'aime. Je t'aime. Věděl jsem, že to bude něco francouzsky, ale protože jsem na francouzštinu úplně levý, nevěděl jsem, co to znamená. (A taky jsem vždycky zapomněl na google překladač, který by mi mohl pomoct, ale protože jsem to prostě já, nějak mi to nedošlo... no co.)
Já jsem Chrisovi taky psal psaníčka. Vždycky jsem tam napsal nějaký vtip, nebo též úryvek textu nějaké písničky. Jeho psaníčka jsem si schovával do krabice do skříně, hned za (poskládanou!!!) hromádku triček.
◦•●◉♥◉●•◦
Zrovna mi od Chrise přišla zpráva, když jsem si o obědové pauze trpělivě vystál dlouhou frontu u bufetu, abych si mohl koupit sýrovou bagetu.
13:24
Chris: Kde jsi Pinkie? Spike svolává poradu!!
Alex: Co to...
Chris: Spike svolává poradu
Alex: My přicházet v míru na vaši planeta, ale nerozumět vaší kmenová řeč
Chris: Panebože v jeteli... neříkej, že jsi to zase zapomněl
Alex: Vzpomenu si, až mi řekneš, co jsem zapomněl
Chris: Spike=Lucas s náma chce mluvit. Máš přijít na dvůr.
Alex: Sakra jakej zase Spike? To se vzalo kde?
Chris: No, začali jsme Lucasovi říkat Spike...
Alex: Tak to si teda vážně nepamatuju
Chris: Možná, že jsi byl už z poloviny v říši snů, když jsi to vymyslel
Alex: Co to... po druhé
Chris: Před týdnem jsme přece spolu volali a vedli velmi vážnou konverzaci na téma ‚Poníci na naší škole', což spočívalo v tom, že jsme přiřazovali k různým lidem postavy z Poníků...
Alex: A k naší třídní jsme přiřadili babičku Smithovou?
Chris: Jo...
Alex: Matně si vzpomínám
Chris: No vidíš. A pohni tou svojí sexy zadnicí. Čekáme tu se Spikem na tebe.
Alex: Můj zadek je podle tebe sexy?
Chris: Rozhodně
Alex: To mi budeš muset dát písemně
Chris: Není problém. Bude to stačit na A2?
Alex: 😈
Povzdechl jsem si a s napůl snědenou bagetou jsem se vydal na dvůr.
◦•●◉♥◉●•◦
Hehehehe :D
ČTEŠ
can you feel my heart
Teen Fiction'O bože, už tě nikdy nenechám odjet,' zasmál jsem se a znovu si otřel slzy, které se mi draly do očí. 'Tak nenech,' odpověděl Chris a chytil mě za ruku. Usmál jsem se a kousl se do rtu. Chris se ke mně naklonil a spojil naše rty. Štěnátka, koťátka...
