chapitre #8 / Neděle, 31.3.
◦•●◉♥◉●•◦
„Ale ne, vážně!" zasmál se Chris do telefonu.
„Nevěřím," odpověděl jsem stejně se smíchem.
Zrovna jsem šel domů z nákupu s těžkou taškou přes rameno, když mi Chris zavolal. Říkal, že se hrozně nudí a že ho nenapadlo nic jiného, něž to, že mi zavolá. Zrovna jsme vedli zajímavou konverzaci o tom, jak Chris před deseti lety postavil vesmírnou raketu z roličky od toaletního papíru pro svého křečka. Kterou prý následně doopravdy odpálil pomocí rachejtlí. Trochu mi unikalo, jak se to mohlo sedmiletému klukovi podařit, ale nasmáli jsme se u toho docela dost.
Největší zázrak na tom všem byl, že to ten křeček přežil, takže ho za to rodiče nezabili.
Miloval jsem tyhle bezstarostné rozhovory, kdy jsme se společně jenom smáli a dokázali si takhle volat klidně několik hodin. Obzvlášť o víkendech, kdy jsme měli spoustu času.
„Tak jo, hele, musím končit. Už jsem skoro doma," řekl jsem.
„Fajn, měj se!" rozloučil se Chris a típnul to.
Sotva jsem se dostal k sobě do pokoje, přišla mi od Chrise zpráva.
15:08
Chris: Máš už hotovu matiku? Vypadáš jako člověk, co by to mohl chápat
Alex: A sakra, úkol do matiky
Alex: A ne, na matiku jsem úplně levej
Alex: Vždycky mám pocit, že mi vybouchne mozek
Chris: Tak dobře, zkusím napsat Lucasovi
Alex: Ten ti taky moc nepomůže
Alex: Holt se budeme muset trochu zamyslet
Chris: To bude bolet
Alex: 😂
Chris: Nemůžu z hlavy dostat refrén Smile Songu
Chris: Je to tak strašně otravný, musím si to pořád zpívat!
Alex: Taky tu písničku miluju!!!
Chris: Já tě nesnáším! Kvůli tobě ji musím pořád poslouchat, protože to je jak droga
Alex: 😆
Alex: Taky tě miluju
Na chvilku nic neodepisoval, takže jsem si řekl, že to možná bylo moc, ale bylo to myšlené převážně ze srandy. Převážně. Pak ale Chris odepsal, takže jsem si oddechl.
Chris: 🥰
Alex: Tak jo, šup na matiku
Alex: Čím dřív to naplácáme, tím líp
◦•●◉♥◉●•◦
Tohle je čistě jenom vycpávková kapitola, potřebovala jsem to nějak natáhnout, tak snad to tak nevadí... :D
PS: Ten gif je naprosto božíííí, žejo? :DD
ČTEŠ
can you feel my heart
Teen Fiction'O bože, už tě nikdy nenechám odjet,' zasmál jsem se a znovu si otřel slzy, které se mi draly do očí. 'Tak nenech,' odpověděl Chris a chytil mě za ruku. Usmál jsem se a kousl se do rtu. Chris se ke mně naklonil a spojil naše rty. Štěnátka, koťátka...
