can you feel my heart

• n e u f •

chapitre #9 / Čtvrtek, 4.4.

Cestou domů ze školy jsem přemýšlel nad tím, co mi řekla Amy. Nemohl jsem to už několik dní vyhnat z hlavy, stále jsem se k tomu musel vracet. Říkala, že jsou to drby, ale to je právě to. Nikdy se neví, co je na tom pravda a co ne. Rozhodl jsem se, že počkám, jestli se mi o tom třeba Chris nerozhodne říct, i když o tom jsem velmi silně pochyboval...

Byl zrovna čtvrtek, což znamenalo, že zítra bychom měli s Lucasem jít na náš tradiční kebab. Hrozně dlouhou dobu jsem ho odmítal a místo toho jsem trávil čas s Chrisem, takže jsem mu to tentokrát musel vynahradit tím, že jsem mu slíbil, že mu ten kebab koupím.

Zrovna když jsem odemykal vstupní dveře od našeho domu, pípnul mi mobil, ohlašujíc, že mi přišla zpráva.

15:57

Chris: Máš zítra čas?

Podivil jsem se, když jsem si ji přečetl. Nikdy se takhle neptal, většinou jsem ho otravoval jenom já.

Alex: Jes, mám.

Chris: Mohli bychom spolu zítra někam zajít? Hodně jsem přemýšlel, a chtěl bych ti říct něco důležitého

Chris: O sobě...

Nevěřícně jsem vykulil oči a jeho zprávu si přečetl nejméně pětkrát. Začal jsem se nevědomky trochu třást, když mi došlo, že mě zve ven, a navíc mi chtěl o sobě něco říct. Hned jsem si vzpomněl, jestli to nebude to, co mi říkala Amy...

Alex: No, vlastně, já jsem na zítřek domluvený s Lucasem. Už jsem mu několikrát odmítl náš každotýdenní páteční kebab a kdybych to vynechal i zítra, asi by mě zabil

Alex: Ale můžeš jít s námi, jestli chceš. Pak můžem ještě nějakou chvilku pokecat...

Chris: Ok

Vážně bych za ním teď nejradši běžel, protože jsem byl děsně zvědavý, o co jde, ale byly v tom dva háčky. První – nevěděl jsem, kde Chris bydlí, a druhý – Lucas by mě vážně zabil, kdybych nepřišel ani tentokrát. A myslím, že Lucas by toho byl schopný, takže jsem nechtěl riskovat.

◦•●◉♥◉●•◦