chapitre #25 / 5.7.
◦•●◉♥◉●•◦
Od doby, co jsem se s Chrisem viděl naposledy, uběhlo víc jak měsíc. Myslel jsem si, že se vrátí maximálně za týden. Slíbil mi, že mi zavolá, ale nezavolal.
Napsal jsem mu víc zpráv, než si dokážu představit a volal jsem mu nejmíň bambilionkrát.
Nejhorší na tom všem bylo, že jsem neměl ani ponětí, co se děje. Zakázal jsem si myslet na nejhorší, a uklidňoval jsem se jinými důvody, proč se Chris neozývá.
Omylem si spláchnul mobil. Snědl mu ho tygr. Ukradli mu ho mimozemšťani. Přejel mu ho kombajn...
Všechno to byly opravdu hloupé důvody, ale čím nereálnější se zdály, tím víc mě to uklidňovalo.
Lucasovi jsem o tom samozřejmě řekl. Snažil se mě přivést na jiné myšlenky a ujišťoval mě, že se Chris určitě ozve.
Jenže neozval...
Když začaly prázdniny, ztratil jsem naději...
◦•●◉♥◉●•◦
16.8.
S rodinou jsme prázdniny trávili jako každý rok. U moře, turistikou v horách, stanováním a tento rok jsme poprvé jeli do Egypta.
Myšlenky na Chrise mě ale pronásledovaly úplně všude. Když se mi neozýval ani další měsíc, začínal jsem si pomalu myslet, že na mě třeba zapomněl.
◦•●◉♥◉●•◦
27.8.
Prázdniny se pomalu blížily ke konci a s ním i začátek dalšího školního roku.
Naději, že se mi Chris ozve jsem ztratil už dávno, ačkoli se mi vždycky líbila věta „Naděje umírá poslední".
Poslední týden jsem trávil s Lucasem. Chodili jsme na kebab, do kina, venčili jsme s Kaylie Cheerilee, nově přejmenovanou z Rarity, a s Lucasovým bráškou Travisem jsme sledovali Želvy Ninja.
Pořád jsem se snažil přijít na to, proč se mi Chris ani jednou neozval. Když jsme se viděli naposledy, měl jsme z toho takový zvláštní pocit. Sice jsme se jeden druhému omluvili, ale měl jsem pocit, že to nebylo to, co osud chtěl. Chtěl abychom byli spolu? To už se možná nedozvím.
Ani jsem nevěděl, jestli se Chris na příští rok vrátí zase k nám do školy. Poslední měsíc před prázdninami chyběl, ale učitelé nám neřekli důvod proč. Možná že to ani sami nevěděli.
◦•●◉♥◉●•◦
Haha, už se tento poděs blíží ke konci...
Tohle je zase další vycpávková kapitolaaaa ):
ČTEŠ
can you feel my heart
Teen Fiction'O bože, už tě nikdy nenechám odjet,' zasmál jsem se a znovu si otřel slzy, které se mi draly do očí. 'Tak nenech,' odpověděl Chris a chytil mě za ruku. Usmál jsem se a kousl se do rtu. Chris se ke mně naklonil a spojil naše rty. Štěnátka, koťátka...
