chapitre #21 / Čtvrtek, 28.5.
◦•●◉♥◉●•◦
Od chvíle, co jsme se s Chrisem pohádali uběhlo už několik hodin.
Co minutu jsem mu zkoušel volat, ale pokaždé mi to hlásilo, že je nedostupný.
Napsal jsem mu už asi tisíc zpráv, ale ani na jednu mi neodpověděl.
15:25
Alex: Chrisi? Jsi tam?
Alex: Poslouchej, omlouvám se
Alex: Vážně se omlouvám...
15:31
Alex: Prosím...
Alex: Jsi tam?
15:50
Alex: Chrisi?!
Alex: Notaaak
Alex: Prosiiim
Nevzdával jsem to a vytrvale ho prozváněl. Už dávno nebyl nedostupný, takže mi hovory musel nebrat schválně.
16:09
Alex: Vím, že si to čteš
Alex: Prosím, odpověz mi
16:19
Alex: Aspoň mi to zvedni!!
Bombardoval jsem ho zprávami a stále jsem se snažil mu dovolat. Neodpovídal ani na jedno.
Po několika minutách mi operátor opět oznámil, že je Chris nedostupný.
Musel si schválně vypnout mobil.
16:38
Alex: Já vím že to děláš schválně
Alex: Prosím, odpověz mi
16:45
Alex: Chrisi, vážně mě to strašně mrzí
Alex: Nechtěl jsem tě naštvat
Zkoušel jsem to ještě asi dobrou půlhodinu, ale bez úspěchu.
Vážně jsem ho nechtěl naštvat... Nevěděl jsem, co mu mám v tu chvíli říct, takže jsem se ho snažil utěšit tím, že to bude dobré... Ale Chris měl pravdu. Jsou to jenom prázdná a zbytečná slova, protože doopravdy to dobré nikdy není...
◦•●◉♥◉●•◦
Haha, tohle je taky taková vycpávková kapitola...
Myslím, že bych to mohla nacpat všechno do jedné, ale co už.
Líp napsaný konec ze sebe asi nedostanu, takže se kdyžtak omlouvám...
:DD
ČTEŠ
can you feel my heart
Novela Juvenil'O bože, už tě nikdy nenechám odjet,' zasmál jsem se a znovu si otřel slzy, které se mi draly do očí. 'Tak nenech,' odpověděl Chris a chytil mě za ruku. Usmál jsem se a kousl se do rtu. Chris se ke mně naklonil a spojil naše rty. Štěnátka, koťátka...
