chapitre #18 / Úterý, 12.5.
◦•●◉♥◉●•◦
Když jsme všichni dojedli, pomohl jsem mamce sklidit ze stolu a naservírovat dezert. Jablečný koláč. Ještěže ne batátový.
Po dezertu jsem Chrise doslova vyvlekl z kuchyně do chodby, rozrazil vchodové dveře, dotáhl ho za sebou ven a zabouchl za námi.
„Omlouvám se. Tohle byl děs," zamumlal jsem.
„Ani jsem se nestačil rozloučit, nebo pochválit ten koláč!" postěžoval si Chris, ale na tváři mu hrál pobavený výraz.
„Máš moc milý rodiče."
„Myslím, že si ty otázky mohli odpustit. Tohle byla nejhorší večeře mýho života! Moji rodiče jsou strašní," nazlobeně jsem rozhodil rukama.
„Někdy mám pocit že to až moc přehání, možná by bylo lepší, kdyby neříkali nic-„ chtěl jsem dál pokračovat ve stěžování si na svoje rodiče, ale zmlkl jsem, když jsem si všiml, jak Chris posmutněl. A sakra. Došlo mi, jak to má s rodiči on a najednou jsem se cítil provinile.
„Promiň, nechtěl jsem-„ začal jsem, ale Chris mě přerušil.
„To je v pořádku," slabě se pousmál a sáhl po mojí ruce.
„Co teď budeš dělat?" zeptal se po chvilce ticha. Nechápavě jsem se na něj podíval.
„Pěkně jsem ti to zavařil," ušklíbl se.
„Ach, myslím, že půjdu umřít někam do kouta," povzdechl jsem si, když mi došlo, že myslí ten rozhovor s rodiči.
„Nebudeš se jim to snažit vyvrátit?" zvědavě se na mě podíval.
„Co?"
„To, že spolu chodíme."
„Ne," odpověděl jsem a zadíval se mu do očí. Pousmál se.
„Myslím, že ať už bych jim řekl cokoli, nevěřili by mi. A myslím, že jim to ani vyvracet nechci."
Chrisův úsměv se rozšířil.
Chvilku jsme tam zase v tichosti stáli a drželi se za ruce.
„Alexi-„ začal Chris něco říkat, ale v tu chvíli se za mnou rozletěly dveře a ve dveřích stála Kylie. U nohou jí poskakovala její čivava a otravně ňafala.
„Rarity potřebuje vyvenčit," prohlásila a protáhla se kolem mě ven. Pak odkráčela po chodníčku k brance a pak ven po ulici, s Rarity těsně v závěsu.
Podivil jsem se, že ji Kylie oslovila Rarity, protože jsem měl za to, že se čivava ještě nedávno jmenovala Celestia. Kylie ji pojmenovala podle svého oblíbené Poníka, jenomže její oblíbení Poníci se měnili tak často, že chudák čivava byla přejmenovaná asi už stokrát.
Sledovali jsme je až do chvíle, než zmizely za sousedním domem a pak se rozesmáli.
„No jo, to je celá Kylie," povzdychl jsem si.
„Už bych měl jít," zamumlal Chris, pustil moji ruku a otočil se.
„A co pusa na dobrou noc?" postěžoval jsem si, znovu ho chytil za ruku a obrátil ho k sobě.
Chris se ušklíbl, naklonil se ke mně a vlepil mi polibek na tvář.
„To budu mít spíš noční můry."
Chris se pousmál a tentokrát mi dal pusu na nos. Příjemně to zalechtalo.
„Notaaak..." protáhl jsem a přitáhl si ho k sobě.
Zasmál se a políbil mě na rty.
V břiše se mi znovu rozletěli motýlci. Miloval jsem ten pocit. Miloval jsem Chrise.
Když jsme se od sebe pomalu odtáhli, měli jsme oba na tváři spokojený úsměv.
„Dobrou noc Alexi," rozloučil se.
„Dobrou."
„Ať tě Poníci štípou celou noc," zasmál se a odešel.
Tenhle den byl přece jenom super.
◦•●◉♥◉●•◦
AAAAAAAAAAH
Ten gif v médiích je naprosto božííííí :DDD
ČTEŠ
can you feel my heart
Teen Fiction'O bože, už tě nikdy nenechám odjet,' zasmál jsem se a znovu si otřel slzy, které se mi draly do očí. 'Tak nenech,' odpověděl Chris a chytil mě za ruku. Usmál jsem se a kousl se do rtu. Chris se ke mně naklonil a spojil naše rty. Štěnátka, koťátka...
