can you feel my heart

• s e p t •

chapitre #7 / Pátek, 29.3.

◦•●◉♥◉●•◦

„Viděla jsem, že se bavíš s Chrisem," nadhodila Amy.

Měli jsme spolu odpolední službu a zrovna jsme vytírali mezi lavicemi. Bylo to sice děsně otravné, ale každý týden, byly ze všech tříd vybrány dvojice, které měly jedno odpoledne po vyučování uklidit svoji třídu, prý aby se pomohlo uklízečkám. A dnešní služba padla na mě a na Amy.

Nikdo neví, kdo rozhodoval, kdo bude s kým, protože to je rozdělený naprosto pitomě, ale důležitější otázka, kterou by si měli všichni položit, je ta, CO JSEM KOMU SAKRA UDĚLAL, ŽE MUSÍM BÝT ZROVNA S AMY?!

Každý věděl, že jsem se jí líbil. Dávala to dokonce i hodně najevo, což mi poněkud vadilo...

Takhle, ona byla hrozně milá, byla to fakt super kámoška a k tomu byla i oblíbená, ale já ji prostě měl rád jenom jako kamarádku a nechtěl s ní být něco víc.

Několikrát jsem se jí to pokusil šetrně říct a myslím, že jsem to dával najevo víc než dost, ale ona nejspíš pořád doufala, že má u mě šanci.

Nikdo jiný, kromě Lucase, ze třídy nevěděl, že jsem gay, a proto mi všichni pořád říkali, že nechápou, jak můžu někoho jako je Amy odmítat...

Bylo mi jí trochu líto, ale já určitě nebyl poslední, kvůli komu by přišla do školy v bikinách. (Ano, bohužel udělala už i to. Cítil jsem se dokonce trapněji než ona.)

„Jo, Chris je fajn," odpověděl jsem prostě a ani k ní nezvedl hlavu.

„Jo..."

Chvilku jsme zase pracovali v tichu, ale Amy se se mnou nejspíš chtěla bavit dál.

„Něco jsem o něm slyšela...teda...jsou to drby, ale možná bys to chtěl slyšet," řekla po chvíli a podívala se na mě. Taky jsem se na ni podíval a nadzvedl obočí.

Jedna moje část byla strašně zvědavá o co se jedná, ale ta druhá byla proti, protože se jednalo o drby, a to mohlo být cokoliv, co ani nemusela být pravda.

Amy mi to měla v plánu nejspíš říct tak či tak, protože po krátké odmlce pokračovala.

„Kamarádka z vedlejší třídy mi říkala, že jí její sestřenice říkala, že jí její kamarádka, která byla Chrisova spolužačka na škole, ze které sem přestoupil, říkala, že Chris chodil s nějakým klukem z vyššího ročníku."

Na chvilku jsem se ztratil v tom, kdo komu co vlastně řekl, ale to nebylo to nejpodstatnější. Můj mozek nyní pracoval rychlostí čivavy mojí sestry na kokainu. Zpracovával jsem to, co mi řekla a přitom na ni vykulil oči. Chris... chodil... s... klukem?

„Údajně...se ten kluk někdy před půl rokem zabil..." pokračovala Amy, „a Chris byl prý jedním z důvodů, proč to udělal."

Chvilku mi trvalo, než jsem zpracoval, co mi právě řekla. Když mi to plně došlo, vykulil jsem na ni oči ještě víc.

„Poslyš... myslím, že stýkat se s Chrisem by mohlo být nebezpečný..." řekla nakonec Amy a dál pokračovala ve vytírání podlahy.

Chvilku jsem zůstal stát nehybně na místě, a zhluboka dýchal.

Jsou to jen drby, snažil jsem se uklidnit, ale to nepomáhalo. Nevím, co mě zaskočilo více. Jestli to, že Chris chodil s klukem, což mohlo znamenat jen jednu věc, anebo to, že se pak ten kluk zabil...

Podíval jsem se na Amy, která se v tichosti přemístila k oknu s konvičkou v ruce, a začala zalívat květiny.

Proč mi to vůbec všechno říkala? Vadilo jí snad, že jsem se s Chrisem bavil? Možná na něj žárlila, protože Amy žárlila dokonce i na paní Bellovou, kuchařku, která se na mě ve školní jídelně vždycky mile usmívala...

◦•●◉♥◉●•◦