Malfoyova Sestra

29. Sázka O Ústřici

Spala jsem něco okolo pěti hodin. Pak mě přišla vzbudit matka a tím, že mám necelou hodinu na to, abych se nachystala na přemístění do Bradavic.

Jelikož mám věci v Bradavicích i tady, nic si s sebou neberu tam ani sem. Nemusím se tedy zdržovat balením a můžu si dát ještě pár minut povalování. Naštěstí už jsem neusnula.

Když už jsem byla dostatečně probraná, dala jsem si rychlou sprchu a celá jsem se upravila. Pak jsem si došla do kuchyně pro něco na zub, protože už mi pěkně kručelo v břiše.

Cestou ke krbu, ze kterého jsem měla v plánu se letaxovat do Bradavic jsem potkala několik svatebních hostů včetně profesora Snapea.

Na rozdíl od ostatních nevypadal vůbec unaveně a ani to nevypadalo, že by včera vůbec něco vypil. Jo, vypil toho hodně, co jsem si všimla, ale asi je zvyklý pít, takže ho nebolí hlava. Anebo už si stihl dát lektvar. Anebo je to tím že už je skoro pět hodin odpoledne...

U krbu nikdo nebyl, až na Fereitu, která mi svým pisklavým hláskem oznámila, že nemám čekat na ostatní a rovnou se letaxovat do Bradavic.

Než jsem vstoupila do krbu, něco mě napadlo.

"Ferrito? Měla bych takovou prosbičku... "

Když jsem se o pár minut později letaxovala z Malfoy Manor, hrál mi na rtech pobavený úsměv.

V ředitelně už seděla McGonagallová za stolem a něco si četla. Když mě zaregistrovala, pozvala mě na čaj. To jsem uvítala s otevřenou náručí, protože tím pádem uvidím, jak se mi povede můj plán. Když mi totiž nevyšel blábolivý lektvar jednou, podruhé vyjít musí...

Za pár minut se plameny v krbu zbarvily do zelena a vystoupil z nich Draco. Jakmile byl v ředitelně, spustil.

"Mám málo medvědů. Lesklý lak lemur lije. Ponožky pomíjivé podmáslí... " sám zděšen, co to ze sebe dostal si přikryl pusu dlaní.

Ani to ale nezabránilo jeho náhle výřečnosti, i když teď se z něj dralo jenom podivné mrmlání. Rychle pokynul ředitelce na pozdrav a na mě se zamračil. Asi si mohl typnout, kdo zato může... Pak rychle vyběhl z ředitelny ven.

V hlavě jsem se smála, ale na venek nesměla nic dát vědět. Byla bych samozřejmě hlavní podezřelá a to zrovna nepotřebuji... Přestože to bylo dost obtížné, jsem nakonec zvládla udržet si vážnou tvář.

Ředitelka se jen zamračila a pokračovaly jsme v konverzaci. Když jsem o pár minut později opouštěla ředitelnu, byla jsem si plně vědoma ředitelčina podezřívavého pohledu.

Když jsem došla do ložnice, Hermiona s Ginny tam byly. Seděly na Ginnyině posteli a povídaly si.

"Jé, už jsi tady? " usmála se Hermiona.

"Jo a nebudete věřit, co se mi stalo... " zasmála jsem se a ve zkratce jsem jim povyprávěla svůj povedený vtip na Draca.

Když jsme se tomu společně zasmály, byl čas se na chvíli věnovat škole. Hermiona nám s chutí všechno vysvětlila a tak jsem pochopila dá se říct všechno, co jsem za poslední dobu zameškala ve vyučování.

Tak jsme se do toho zabraly, že jsme málem nestihly večeři. Naštěstí pro nás přišla Madeline, že jestli si nepohneme, nestihneme se najíst.

Protože jsme byly všechny tři od toho učení vyhladovělé, rychle jsme se zvedly a pelášily do Síně. Ve Velké síni už nebylo tolik lidí a tak jsme se mohly nerušeně pustit do jídla.

Když jsem si chtěla dát na talíř malý kousek masa, začal talíř najednou ujíždět. Než mi došlo, kam talíř míří, už jsem měla vylitou Ginnyinu dýňovou šťávu v klíně.