51. Večírek U Bazénu

65 9 0
                                    

Konečně byl pátek, což znamenalo, že za pár hodin přijede moje party skupina a večírek začne.

Už od oběda jsem odpočítávala každou minutu. Všechno učení na tenhle týden už jsem měla hotové, a tak jsem neměla co dělat.

Napadlo mě, že bych si mohla číst svojí rozečtenou knížku, ale po půl hodině jsem to vzdala, protože se mi neustále stávalo, že jsem musela jeden odstavec číst aspoň čtyřikrát, abych se dozvěděla, o čem vlastně je.

Poté, co jsem knihu naštvaně zaklapla mě napadlo, že bych si mohla jít zatančit. Hodilo by se mi dát si trochu do těla, protože jakmile se vrátím do školy, nastane čas na velké nacvičování choreografie na nemilosrdně se blížící zápas Nebelvíru se Zmijozelem.
Navíc, protáhnout si tělo není nikdy na škodu...

Po pořádné rozcvičce a protažení jsem si pustila hudbu a začala jsem tančit. Žádnou choreografii, prostě a jednoduše to, co mě napadlo.

Zbožňuji tanec. Zbožňuji to, jak hudba postoupí celým mým tělem a já se stanu její součástí. Celá ta spleť pohybů a kroků se pak dohromady s hudbou spojí v jakousi úžasnou symfonii, která ti roztančí tělo i vědomí. A taky samozřejmě zlepšuje kondici a ohebnost.

Po třech skladbách jsem se svalila vyčerpaně do sedacího vaku a hůlkou jsem si přivolala sklenici s vodou.
Po pár minutách odpočinku jsem si dala další dvě písničky a po nich ještě jednu pomalou skladbu, na kterou jsem se důkladně protáhla, aby mě svaly později nebolely.

Když jsem se protáhla a vypla hudbu, dala jsem si vlažnou sprchu. Tak dobře jsem se už dlouho necítila. Všechen ten stres, jakoby ze mě spadl, když jsem si stoupla pod vodu a nechala jsem si kapky vody dopadat na obličej.

Po sprše jsem se oblékla, a když jsem konečně vyšla z koupelny zjistila jsem, že už jen dvě hodiny. Dvě hodiny a pak to vypukne.

To bych ale nebyla já, kdybych se nezačala stresovat...

Co když jsem jim měla říct že to bude u bazénu? Co když se nebudou mít v čem vykoupat!? Došlo mi, že na tento drobný detail jsem jaksi zapomněla. Pak mi ale došlo, že mě snad profesorka McGonagallová něco naučila, a přeměnit pár ubrousků v plavky nebude žádný problém.

To ale moje podvědomí začalo vymýšlet sto a jeden scénář, co by se mohlo stát, jak někdo z nás ukoluzne, spadne a zlomí si vaz a podobně.

Tak a dost, já na tohle nemám. Řekla jsem si naštvaně v duchu a v tu chvíli jsem byla venku z pokoje.

O pár minut později jsem stála na prahu postranního vchodu do sídla. Rozhodla jsem se, že se projdu, protože jinak bych se asi v tom pokoji zbláznila.

Po chvilce vycházkové chůze jsem si vzpomněla, že jsem ještě nezkontrolovala jídlo a pití, a tak jsem se otočila a už poněkud rychlejším krokem jsem se vydala zpět.

Naštěstí je moje skřítka spolehlivá, a tak se občerstvení obešlo bez nejmenší komplikace. Hned, jakmile jsem si ověřila že je vše v pořádku, poslala jsem Ferritu, aby to přenesla k bazénu.

Já jsem se přesunula zpět do pokoje a jelikož mi zbývalo už jen půl hodiny, šla jsem se převléknout.

Na své černé plavky jsem si oblékla volnější tričko a legíny a vydala jsem se za Dracem do pokoje, abych ho vyzvedla.

...

O dvacet minut později jsme už oba čekali před krbem v hlavní síni a netrpělivě jsme vyhlíželi zelené plameny.

Malfoyova SestraKde žijí příběhy. Začni objevovat