Malfoyova Sestra

45. Dopis

Když jsem se konečně dostala do věže a následně i do pokoje, jakmile jsem zavřela dveře, ocitla jsem se v zajetí čtyř očí a spousty otázek.

"Tak jaký byl trest? To to trvalo až do rána? A kde jsi vlastně přespala? " sesypaly na mě holky snad deset otázek každá.

"Moment moment, nejdřív si zajdu do sprchy, pak vám na všechno odpovím." navrhla jsem a ani jsem nečekala na odpověď a rovnou jsem se vrhla na dveře.

Dopadaly na mě horké kapky vody a na tu chvíli jakoby smyly všechno, co mě trápilo a na co jsem neustále myslela.

Jakmile jsem ale vypnula vodu a vyšla ze sprchy, dopadla na mě krutá realita.

Opravdu mě Draco nechce vídat ani na Manoru, když na to nereagoval? A kdyby ne, mohla bych ho mít z hlediska přijatelnosti za víc než jen bratra? Jak by na to reagovala společnost? Vzali by to, nebo by z nás udělali ostudu kouzelnického světa? A chtěla bych vůbec já? A on?

To byly otázky, které mě trápily a nemohla jsem na ně přestat myslet. Mimo to se blíží zkoušky a musím začít opakovat. Příští čtyři měsíce budou hodně náročné a nemám tušení, jak to zvládnu...
Ke všemu se těsně před prázdninami narodí náš malý sourozenec. To bude taky pěkná nálož...

A nejhorší na konec, každý víkend po večeři, počínaje dneškem, nástup na trest s Filchem...

...

Celý den jsem v podstatě holkám odpovídala na všetečné otázky a snažila jsem se zjistit, co všechno bude na zkouškách. Pak jsem se snažila si taky trochu rozvrhnout učební plán, abych měla nějaký harmonogram a nemusela jsem se stresovat s tím, že zapomenu nebo budu mít něco lepšího na práci...

Když mi v polovině večeře došlo, že za ani ne hodinu si mám jít odpykat další z mnoha trestů, podivně se mi sevřel žaludek nervozitou.

Filch mi nic neudělá, ale jen ten pocit toho, že jsem za něco trestána je hrozný...

...

Když jsem dojedla a byl čas jít, rozloučila jsem se s přáteli a vydala jsem se do vstupní síně, kde jsme měli nastupovat na trest.

Draco mě asi v půli cesty dohnal, a zbytek cesty jsme šli spolu mlčky.

Filch se objevil pár minut po nás a zavedl nás do křídla hradu, kde jsem v životě nebyla.

"Tak, " zachraptěl a otevřel nějaké dveře, "tady to je. Máte za úkol uklidit místnost, času máte kolik chcete, ale budete tu minimálně tři hodiny, pak můžete odejít. Za jak dlouho to uděláte, je na vás. Jakmile bude uklizeno vaše tresty skončí. Sbohem. " sdělil nám školník potřebné informace a zabouchl za sebou dveře.

Když jsem se konečně rozhlédla po místnosti, zjistila jsem, že je obrovská. Všude samý prach a harampádí, skoro jako v komnatě nejvyšší potřeby...

"Tak tohle jestli někdy uklidíme, tak dokážeme vážně uklidit úplně všechno... Nepřijde to McGonagallce trochu moc? " zhrozil se Draco.

"No nevím, každopádně bychom se do toho měli dát, ať to máme z krku. " zakroutila jsem hlavou nad množstvím nepořádku a začala jsem s úklidem.

...

Právě jsme měli hodinu lektvarů, když do třídy vtrhla McGonagallová a začala se o něčem v tichosti domlouvat se Snapem. Muselo to být něco opravdu důležitého, jinak by nepřerušovala hodinu.

Tázavě jsem se podívala na Marionet. Pohled mi oplatila s tou samou otázkou.

I když bylo ve třídě hrobové ticho, nikdo nezaslechl, o čem se učitelé bavili.