Malfoyova Sestra

42. Kocovina

Po skoro dvacetiminutovém ohňostroji jsme se opět přesunuli do sálu a hráli jsme dál flašku.

Po chvíli už nás flaška omrzela a mně najednou proletěla skvělá myšlenka hlavou. Nová hra. Potřebovala jsem na ní jen kartu.

Hra bude spočívat v tom, že si jedna osoba dá kartu na ústa a předá ji ústy další osobě. Karta samozřejmě může každou chvílí spadnout. Komu spadne, většinou si to uvědomí, až bude mít pusu na puse svého souseda.

Ještě než jsem ostatním tuto hru vysvětlila, požádala jsem je, abychom udělali kolečko. Kdybych jim to nejdříve řekla a pak až bychom se takto sestavili, Pansy by chtěla být vedle Draca.

Jelikož ale ze začátku nikdo netušil, co by to mohlo být za hru, seřadili se úplně náhodně. Já si samozřejmě schválně stoupla vedle Draca. Vedle mě byla popořadě Miona, Ron, Ginny, Harry, Pansy (chudák Harry, pomyslela jsem si), Blaise, Madeline, Daphne, Astoria a Theo...

Hru jsem jim pak vysvětlila. Všichni se nemohli dočkat. Pouze Pansy na mě vrhala vražedné pohledy, protože jí došlo, že jsem to udělala schválně.

První kolo začínalo od Blaise a pokračovalo směrem k Pansy, takže na mě přijde řada až za delší dobu.

Přemýšlela jsem chvíli, kdy kartu schválně upustím, abych Draca políbila, ale vypadalo by to jako omyl.

Karta ke mně ještě ani nedošla, a Astoria a Theo měli rty přitisknuté na sobě.

Druhé kolo se začínalo od nich.

Když karta došla ke mně, opatrně jsem ji vzala a zručně předala Dracovi.

Po pár kolech, kdy to pokazil snad skoro každý, jsem využila situace. Když jsem dostala kartu, těsně před tím, než jsem ji předala Dracovi jsem do ní lehounce foukla a ona upadla.

A co pak asi následovalo, že?... Samozřejmě mé rty přitisknuté na jeho.

Oba jsme tam pár vteřin zůstali nehnutě a až pak jsme se dotáhli a zasmáli jsme se. Chtěli jsme pokračovat dál, načež Pansy prohlásila, že už ji to nebaví a že chce dělat něco dalšího.

Tak jsem Dracovi něco rychle pošeptala do ucha a mohli jsme již na další zábavu.

"Dámy a páni, dovolte, abych vám představil naší další zábavu, neboli karaoke. Máme tu vše od Sudiček až po mudlovské kapely! " Ozvalo se za mnou.

Vedle stolku s jídlem stála velká deska, kterou se dala ovládat hudba.

"Tak kdo chce jít první!? " zeptal se Draco.

No a kdo myslíte, že se první přihlásili. Samozřejmě Madeline se svým novým klukem, aka Blaisem.

Když si tam nastavili požadovanou písničku, začali zpívat do speciálních mikrofonů, zatímco četli slova promítaná na stěnu.

"Where you think you're going baby?! Hey I just met you, and this is crazy... But here's my number, so call me mabye!... " rozléhalo se za chvíli sálem.

"End áj nýd ju náu tunaaaaajt.
End áj nýd ju mór den eeevr... " zpívala po nich Pansy.

Všichni jsme se lámali v pase smíchy, protože jestli Pansy něco vážně neumí, je to zpívat...

U karaoke se střídal jeden výbuch smíchu za druhým, jak to všichni schválně hrozně prožívali a u toho jsme si mezi sebou předávali hned tři flašky různého alkoholu.

Jako jo, mohlo nám dojít, že to je blbej nápad, ale nikoho to nenapadlo...

...

Probudila jsem se ve tmě a hlava mě bolela, jako by mi do ní někdo bodal nože. To nebylo dobré... Zkusila jsem najít hůlku okolo sebe, avšak bez úspěchu. Jak jsem okolo sebe šmátrala rukama, nejdříve jsem se namočila do něčeho mokrého a páchnoucího jako zvraty. No fuj... Pak jsem se praštila rukou do něčeho studeného. Pokusila jsem se vstát, pomocí nalezeného předmětu, a po dvou pokusech jsem se konečně postavila na vratké nohy.