Malfoyova Sestra

36. Dárky

Na večeři jsem dorazila jako poslední. Sedla jsem si ke stolu a schválně jsem Draca ignorovala. Celou večeři jsem na sobě cítila jeho pohled, ale odmítala jsem se na něj jen koutkem oka podívat.

Po výborném předkrmu a polévce přišla má oblíbená část, neboli krocan s kaštanovou nádivkou. Večeře byla tak výborná, že jsem skoro zapomněla na hádku s Dracem. Po koláčcích s kandovaným ovocem jsem se rozvalila na pohovku a u šálku čaje a později sklenky něčeho ostřejšího, jsme si ještě dlouho do noci všichni čtyři (vlastně teď už pět) povídali.

Nemůžu se dočkat, až si zítra ráno rozbalíme dárky. Než jsme šli spát, postupně jsme je nanosili pod stromeček. Teda vlastně spíš strom.

Pak jsme mohli jít spokojeně spát.

Já jsem ale nemohla dlouho usnout. Pořád jsem myslela na to, co mi řekl. Nemá mě rád, jen mě využil. Přišla jsem si hrozně. A já blbá jsem mu na to skočila...

Usnula jsem až pozdě v noci a několikrát jsem se vzbudila. Pokaždé jsem měla tváře plné zaschlých slz.

...

Ráno jsem se vzbudila s o poznání lepší náladou. Smutek mě už naštěstí přešel a já už jsem se začala těšit na svůj další prank.

Už teď na Draca totiž jeden čeká...

Převlékla jsem se z pyžama a vyčistila jsem si zuby.

Na snídani jsme byly jen já a matka a tak jsme si chvíli tiše povídaly. Obě jsme byly natěšené na mámino velké oznámení.

Včera jsme se všichni domluvili, že dárky si rozbalíme v deset, takže jsme s mamkou měly spoustu času.

Probraly jsme všechno možné a když bylo konečně za pár minut deset, vydaly jsme se společně ke stromečku.

Už tam na nás oba čekali. Draco na mě koukal s omluvou a smutkem v očích, ale já jsem po něm blýskla nebezpečným pohledem. Tohle si ještě užiješ chlapečku...

Podívala jsem se pod stromek a vykulila jsem oči. Od včerejšího večera, kdy jsem sem pokládala dárky já, jich ještě hromada přibyla. Nejspíš ostatní rodinní příslušníci dodávali dárky ještě dneska ráno, nebo pozdě večer. Nějaké dárky nám možná dali i skřítkové nebo jiní příbuzní, kteří dárky poslali třeba po sovách.

Odpravdu tu byla jedna obří hromada a okolo se ještě povalovalo pár menších dárečků. Nadšeně jsem se usmála. Haha, budu mít hodně dárků! Snad...

Nikdo z nás to nechtěl moc dlouho zdržovat nějakými řečmi, proto jsme si rychle sedli dál od sebe, aby kolem nás vzniklo místo na naše dárečky.

Domluvily jsme se s mamkou, že její velkou novinu se ostatní dozví až po rozbalení všech dárků. Pro Luciuse to určitě bude ten největší a nejkrásnější dáreček, takže nejlepší na konec.

Lucius rozhodl, že já, jako nejmladší člen rodiny, budu nosit dárky jejich příslušníkům. Vždy každému donesu jeden dárek, rozbalíme si každý svůj a pak si je předvedeme.

Když jsem stála u stromečku, nevěděla jsem, jaké dárečky bych měla vybrat. Nakonec jsem zvolila zlatou střední cestu a všem donesla středně velký dárek.

Rozbalila jsem si svůj a nedokázala potlačit svou radost. Uvnitř se ukrývala profesionální sada na gelové nehty.

"O můj Bože!" vykřikla jsem nadšením. Celá sada byla laděná do fialové barvy, a když jsem jí otevřela, nezklamala mě. Bylo v ní přesně to, co budu potřebovat. Nechyběl ani podrobný návod.