Malfoyova Sestra

46. Minulost Přítomnost A Budoucnost

V ložnici jsem si sedla na postel a v hlavě se mi začaly vracet události posledních dnů.

Od dortové bitvy, až po náš trest. Čím víc jsem vzpomínala, tím víc jsem se usmívala.

Flashback

Po chvíli uklízení jsme toho měli oba dost a mě už se nechtělo jen tak uklízet v tichu.

Nevěděla jsem, jak navázat konverzaci. Pak mi ale došlo, proč tu vlastně sedím...

"Stejně je to všechno, vlastně, tvoje vina. " otočila jsem se na něj.

"No tak to asi ne, že jo. Například, kdo vyhlásil válku? Hm? " otočil se ke mně čelem.

"Jo? Ale proč jsem to udělala, hm? Protože jsi to rozhodně nebyl ty, kdo mi při večeři házel jídlo do výstřihu, a taky jsi to nebyl ty, kdo mě neustále přede všemi ztrapňoval! " měla jsem toho dost. Tolik zbytečně vydané energie a nic z toho. A navíc pak všechno hází jen na mě.

"Neříkej, že jsi nevinná. Tak to ani náhodou." ušklíbl se a v očích se mu mihl záblesk posměchu.

"Vzhledem k tomu, že sis začal, tak de facto nevinná jsem. " zamračila jsem se na něj.

V tu chvíli se ale Draco začal nahlas smát, čímž mě dokonale zmátl.

"No, řekl bych, že v některých ohledech už rozhodně nevinná nejsi..."

"Haha, vtipné. Nevím, o kom se po celých Bradavicích traduje, že dá každý blbce s velkýma prsama..." vysmála jsem se mu.

"Změnil jsem se. " zvážnel znenadání. V očích mu najednou neplály ohníčky pobavení. Nahradila je směsice strachu a vzteku.

"Jo změnil, aha... Že jsem si toho nevšimla... " dráždila jsem ho dál.

"Ale ano, změnil. Mé staré já, které se otočí za každou sukní, už neexistuje. " vypadalo to, že mluví pravdu, ale já se ho stejně ještě snažila trápit a hlavně z něj vymáčknout ještě něco víc.

"No, tak to ti tak věřím. Vsadila bych se, že od toho úletu se mnou jsi vystřídal něco mezi pěti až patnácti, možná dvaceti dívkami. " protočila jsem očima.

"Ani jednu. " ozvalo se od něj tiše, jakoby váhal, jestli mi to má vůbec říct.

"Počkej, cože jsi to říkal? " zeptala jsem se udiveně. Vážně od té doby s nikým nic neměl?

"Ani jednu. " odpověděl už mnohem odhodlaneji a hlasitěji. "Od té doby, co jsme my dva spolu, no... Však ty víš, tak jsem s nikým jiným nic neměl. " tak tohle bylo zlé. Nejen, že ani nedokázal na plno říct, že jsme spolu spali, čímž se obyčejně, když jsme sami chlubí, ale dokonce se ani netváří, jako nafoukaný blbeček.

"Jako vážně? " stále jsem nechápala.

"Ano, jako vážně. Pořád si myslíš, že pro mě nic neznamenáš? " zeptal se smutně.

"A znamenám? " zeptala jsem se nervózně po chvilce přemýšlení.

"Ach bože Mio, proč to s tebou musí být tak těžké... Jasně, že jo. Proč myslíš, že bych jinak celou dobu čekal, než zvedneš zadek a... No upřímně ani nevím, co jsem od tebe čekal... " usmál se smutně, a oba, jakobychom zapomněli na to, že máme uklízet.

"A... Ty chceš, aby mezi námi, no, něco bylo? Jakože, víc, než jen přátelství?" zeptala jsem se po chvíli trapného ticha.

"Jo! Teda možná. A ty bys chtěla? " zeptal se rozpačitě. Jeho malfoyská ledová maska, jakoby se nenávratně ztratila.