Malfoyova Sestra

54. Školní Výlet

Další den ráno nás učitelé překvapili. Nevěděla jsem, jestli mile nebo nemile, ale opravdu se jim to povedlo.

Ve všech společenských místnostech byla vylepena informace, že všichni žáci sedmého ročníku se mají na půl devátou dostavit do Velké Síně, i přes skutečnost, že by měli mít zrovna hodinu. Zkrátka první hodina nám odpadá. Nikdo nevěděl, co si o tom myslet...

Báli jsem se, že nějak prokoukli náš večírek a budou nám ho chtít zatrhnout, jenže to se netýkalo pouze nás, sedmáků... Jedině, že by si usnesli, že odpovědnost za to budeme mít my.

Nikdo nevěděl, a proto byli všichni nesmělí a nejistí. Nikdo fakt netušil, zda se radovat nebo se bát.

S Ginn jsme to chvíli probíraly, ale ona pak už musela jít na snídani, protože podmínkou této informace bylo, že v půl deváté už v Síni mohou být jen sedmáci, ostatní, nehledě na jejich rozvrh, musí do té doby místnost opustit.

A tak jsme v ložnici zůstaly jen já a Miona. Bylo to docela divné. S Ginn jsme trávily téměř sto procent času, na snídani jsme vždycky chodily všechny společně a někdy se k nám přidala i Madeline, takže teď to bylo divné.

Překvapilo mě, že i Hermiona byla ráda, že nám odpadá první hodina. I když jsem se jí vlastně nedivila, protože začínat den dvouhodinovkou Lektvarů je děs běs.

...

Na půl devátou jsme se odebraly do Síně. Vešly jsme dovnitř v davu a usadily se na naše obyvklá místa.

"Chvíli strpení před vaší snídaní, prosím." zazněl hlas ředitelky McGonagallové. "Jistě někdo z Vás už zaregistroval, že včera se blízko Prasinek otevřela nová zoologická zahrada s kouzelnickými i mudlovskými zvířaty."

Já jsem to třeba vůbec nevěděla a myslím, že nikdo, kdo byl u nás v Manoru na večírku, o tom neměl ani zdání. Ředitelka si vysloužila opravdu dost udivených tváří a zvedlých obočí. Odněkud se ale ozvalo i vzrušené přitakání.

McGonagallová pokračovala: "A teď informace, která bude pro vás všechny nová, protože jsme ji schválně drželi v tajnosti a chtěli jsme vám udělat takové příjemné překvapení a zpestření... Zoo vás pozvala jako vážené hosty dneska na prohlídku. Bude to pro vás poučné, protože si zopakujte téměř všechny tvory, které jste se kdy učili a někomu se to bude hodit na OVCE."

Všichni se začali radovat a davem se ozvalo tleskání.

"Teď se nasnídáte a za hodinu tedy o půl desáté budete všichni připravení a zabalení na cestu. Sraz je zase tady. Snad to není nic náročného na zapamatování... Teď se můžete dát do jídla." luskla ředitelka a jídlo se objevilo na stolech.

Snídaně probíhala ve veselém a pozitivním duchu a všichni byli rádi, že se jeden den vyhnou učení a vidět zvířátka nám také neuškodí a bude to příjemné oživení našeho často nudného rozvrhu.

K snídani jsem si tentokrát dala palačinky, které se v nabídce vyskytují jen zřídka, takže jsem toho musela využít. Namazala jsem si je dýňovým džemem. Je to opravdu pochoutka, to už mám vyzkoušené. Abych měla jídlo vyvážené, snědla jsem ještě banán a broskev. K pití jsem si dala obyčejnou vodu.

...

V ložnici jsem přemýšlela nad svým outfitem. Byl ti jeden z mála dnů, kdy jsme na sobě nemuseli, nebo spíš neměli mít školní uniformu, a tak jsem toho chtěla využít.

Přemýšlela jsem o něčem, v čem mi bude pohodlně, bude to dobře vypadat, ale přitom se v tom budu moci normálně pohybovat. A samozřejmě aby mi nebyla zima. Je leden a venku mrzne až praští. Nějaké pavilony asi budou mít i vnitřní expozici, ale i přesto je lepší mít víc vrstev.