Malfoyova Sestra

55. Výzdoba Společenské Místnosti

"Jídlo jsem zařídila," odškrtávala jsem si v postupně v hlavě svůj seznam nezbytných věcí.

"Pití jakbysmet, výzdobu a stoly má na starost Draco, hudbu jsem vybrala už včera... Snad je to všechno. " unaveně jsem si sedla na postel.

Poslední dny byly náročné. Mimo spousty a spousty učení jsem musela dřít, jak sebe, tak i svůj tým, abychom byly připravené na nadcházející zápas který se blížil mílovými kroky, a teď ještě zařizovat tu party.

Možná by bylo fér to přehodit na ostatní, když je to moje oslava narozenin, ale když jsem se o to snažila, všichni se ke mně, ač někteří neradi, otočili zády.

Neměla jsem jim to za zlé, ale všechno se to na mě navalilo, a já několik dní v kuse nevěděla, kam dřív skočit.

Když ale teď bylo konečně všechno na večírek zařízeno, mohla jsem si aspoň trochu odpočinout.

Jelikož mám narozeniny 21. února, což vychází letos na neděli, bude večírek o den dřív. Je to výhodné, protože další den není škola, a tak můžeme vyspávat...

Došla jsem si do koupelny pro pleťovou masku a následně jsem ji nanesla na obličej. Byl to ten druh masky, který se nechá zaschnout a pak se smyje. Je to takové clayové blátíčko, které zatvrdne a pak se musí umýt.

Zrovna jsem si lakovala nehty na červeno, když se ozvalo volání. Někdo volal moje jméno, a podle odhadu stál u schodů do ložnic.

Tím pádem bych mohla okem znalce říci, že je to někdo mužského pohlaví, protože holka by normálně přišla ke dveřím, zatímco jeho schody nepustí nahoru...

A tak jsem se, i s maskou na obličeji, vydala prozkoumat, kdo ode mě co potřebuje.

Byl to Draco, který ke mně zatím stál zády a bavil se s Hermionou. Nejspíš se jí ptal, jestli neví, kde jsem.

Když ukázala na schody, připadala jsem si jako v nějakém filmu, kde na plese schází dívka v krásných šatech ze schodů, pod nimiž čeká její partner, aby ji následně vyzval k tanci.

Moje představy romantického valčík po celé společenské místnosti skončily ve chvíli, kdy se Draco, při pohledu na mě, rozesmál.

Ne, že by mi řekl že mi to sluší a vyzval mě k tanci. On se jen rozesmál.

Nejdřív jsem se naštvala, ale pak mi došlo, že na sobě nemám nádherné večerní šaty, ani tu nehraje hudba, nýbrž mám na sobě masku a vypadám, jako bych právě vylezla z bahenní lázně.

Protočila jsem očima a přešla jsem jeho smích bez poznámky. Místo toho jsem se ho zaptala proč přišel.

Když Draco rozdýchal záchvat smíchu, zcela seriózně odpověděl.

"Jen jsem se tě přišel zeptat, co chceš za přípitek a jestli ho vůbec chceš. " usmál se a začal si prohlížet můj obličej.

"Ne, přípitek bych nedělala. Maximálně si můžete s Blaisem připravit nudný, sahodlouhý proslov o tom, jak moc jsem vyrostla a podobné kraviny, ale přípitek asi ne. " odpověděla jsem mu a přitom jsem ho skenovala pohledem.

Je to pěkně nefér, že on přijde z pokoje, kde pravděpodobně ležel v posteli a četl si, a je v napůl rozepnuté košili a s rozcuchanými vlasy připraven jít se fotit na titulní stranu Deníku čarodějky. Já, po stejné činnosti vypadám jako bába z mokřin a jsem součástí nočních můr většiny prvňáčků...

Protože byl pátek, nemusela jsem řešit úkoly, a díky tomu jsem stihla všechny přípravy na party.

Taky jsem ale měla trénink, a tak bylo na čase se jit nachystat. Rozloučila jsem se s Dracem s tím, že se uvidíme na večeři a šla jsem si rychle umýt masku, převléct se do sportovního a vyrazit.