Malfoyova Sestra

48. Únos

"Přišel další dopis." řekla v celku zděšeně matka při snídani.

"A co nám tvůj bývalý manžel vzkazuje tentokrát? " zeptal se Lucius, aniž by odtrhl zrak od talíře s jídlem.

"To samé, co vždy - že si pro Miu přijde a odvede ji a že se nám pomstí. Prostě počkáme, co udělá a podle toho se zařídíme. " pokrčila matka rameny a dál se věnovala snídani. Dělala, že jí to nedělá starosti, ale já viděla, že se trápí. Netuším proč. Však John je bezmocný moták, proti nám si ani neškrtne. Moc mluví a pak nic neudělá. A mamka to ví. Řešila bych to, kdybych nevěděla, že jí stejně nepomohu, protože takto - většinou zbytečně, vyšiluje pořád.

...

Odpoledne už mě začalo moje domácí vězení nudit, a když za mnou do pokoje přišel Draco s nápadem, jak se trochu pobavit, nebyla jsem proti.

Zběžně mi vysvětlil jeho jednoduchý, ale účinný plán. Musím se schovat někam do sídla. Draco pak rodičům řekne, že už mě nějakou chvíli nemůže najít a tím vytvoří menší poplach.

Souhlasila jsem jen pod podmínkou, že mi Draco mou schovku vymyslí a donese mi tam dost jídla a aspoň jednu knihu.

Jelikož jsme potřebovali posilu, zavolala jsem si Ferritu a rychle jí o našem plánu informovala pod podmínkou, že ani necekne a pomůže nám.

Po chvíli dolaďování plánu i s Ferritou jsme se rozdělili. Draco šel hledat schovku, Ferrita obstarala jídlo a já si začala chystat pár věcí, které si tam vezmu.

Výhodou bylo, že jak se teď Draco bude potulovat po sídle a občas se jim ukáže, rodiče si pak budou myslet, že už mě v tuto chvíli hledal a bude jim to připadat skutečné.

Nakonec mi Draco našel skrýš v mém tanečním sále v jedné skříni, o které nikdo krom nás dvou neví. Jednou, když mě Draco pozoroval, zapomněla jsem, že o té skříni vím jen já a bohužel jsem jí Dracovi nechtěně ukázala. Mám ji tam totiž jen krátkou dobu a mám v ní schované všechny moje taneční propriety. Od stuh až po baletní špičky.

Vzala jsem si do skříně knížku a lampičku, abych se nenudila. K tomu mi tam Draco s Ferritou nachystali menší občerstvení a další hromádku různé beletrie i obrázkových knih. Mám pocit, že Ferrita skříň kouzlem trochu zvětšila, protože jsem se do ní až překvapivě dobře vešla.

Mezitím v hlavním sále sídla, Pohled Draca

"Otče! Neviděl jsi Miu? " byla první věc, kterou jsem řekl, když jsem asi o deset minut později dorazil do hlavního sálu, kde se oba mí rodiče nacházeli.

"Ne, naposledy na snídani. Proč? " zeptal se zatím nezaujatě otec.

"Já ji také od snídaně neviděl, a nemůžu ji najít. Hledal ji snad všude, kde by mohla být... V jejím pokoji, v zahradě i ve většině sálů" přemýšlel jsem, "a i v knihovně, " lhal jsem, jak když tiskne a náramně jsem si to užíval.

"Co když se jí něco stalo! " vyděsila se Cissa a vstala z křesla. "Co když jí unesl John. "

"Klid Cissy, najdeme jí. Nemohla se přece vypařit a ochranné bariéry sídla bez našeho vědomí nikoho kromě nás dovnitř nepustí. " řekl otec a objal Cissu zezadu.

"Tak dobře, rozdělíme si sídlo a pozemky. Já budu hledat v zahradě, vy dva prohledáte sídlo, a pak se ke mně přidáte v zahradách. " začala spěšně rozdávat úkoly Narcissa.

"Drahá, přestože se mi neskutečně líbí, jak nás tu všechny komanduješ, nezapomínej, že jsi těhotná a máš odpočívat a ne běhat po pozemku a hledat svou dceru, která pravděpodobně někde sedí a čte si. " snažil se jí domluvit otec, i když mu mohlo být předem jasné, že jí to nerozmluví.