52. Trampolína

57 8 0
                                    

Ráno jsem se probudila za něčího chrápání. Když jsem se probrala natolik, abych dokázala vnímat okolní svět, ucítila jsem, že na mě něco leží. Nebo spíš někdo.

Jakmile jsem zvedla hlavu, zjistila jsem, že ležím tam, kde jsem včera seděla při hraní flašky. A to nebylo všechno. Většina z nás totiž ležela na tom samém místě kde včera a všichni jsme se váleli po sobě.

Hermiona měla nohy na Harrym a hlavu na Ronově hrudníku, a spokojeně si dál vyspávala. Ron spal na mých nohách a na mých zádech spala rozvalená Madeline.

Nejvíc mě ale pobavili Draco s Blaisem. Ti totiž spali přitulení  k sobě, pod jednou peřinou.

Když jsem si zavolala Ferritu, aby mi donesla lektvar proti kocovině a následně ho vypila, byla už většina lidí vzhůru. Všichni brblali, jak je jim špatně a že už nikdy nebudou pít, a Hermiona ani nic neříkala a celá zelená se rozběhla do koupelny, všechen ten alkohol vrátit.

No, možná jsme to s tím alkoholem trošku přepískli, ale na druhou stranu po všech těch mejdanech už si začínám docela zvykat.

U Ferrity jsem lektvar objednala i všem ostatním, a tak po pár minutách už konečně nikdo nenadával, jak je mu zle.

...

Když jsme ze sebe všichni udělali opět lidi a ne zombie, jak tomu bylo před tím, sešli jsme se opět u mě v sále.

Matrace mezi tím zmizely a místo nich byla místnost plná jídla.

"Jelikož se mi nechtělo tahat vás do jídelny, nechala jsem přinést jídlo sem. Nenajezte se ale moc, protože po snídani se budou dít věci, u kterých je přeplněný žaludek nežádoucí..." řekla jsem jim, a pak se sama pustila do jídla.

Ostatní se ke mně hned přidali, a tak jsme měli za chvíli všichni plnou pusu. Po bagetce se šunkou jsem se nemohla rozhodnout, co si z nabídky jídel dám dál. Chtělo to něco malého a sladkého, jenže tam toho bylo tolik, že si člověk mohl vybírat so nekonečna.

Jablečný koláč? Nějakou jinou buchtu? Nebo snad muffiny s čokoládou? Bylo téměř nemožné si z toho všeho vybrat. Nakonec jsem se ale rozhodla pro malý muffin a kousek tiramisu, které se na mě usmívalo přes celý stůl.

Jakmile jsem dojedla, musela jsem chvíli počkat, až se nají i ostatní, abych je pak vyhnala ze sálu s tím, že za pár minut to bude hotové.

Když všichni, ač neochotně, opustili sál, začala jsem mávat hůlkou sem a tam a provádět různá verbální i neverbální kouzla.

To co z toho všeho vzniklo mě tak nadchlo, že jsem si to musela vyzkoušet ještě před tím, než jsem je všechny pustila dovnitř.

Hned, jakmile jsem otevřela dveře se všichni nahrnuli dovnitř.

"Trampolíny? To jakože budeme skákat? Není to náhodou zábava pro děti? " odfrkla si Pansy.

"Ne, jistěže nebudeme skákat, budeme na těch trampolínách sedět a vyšívat. A ne, nemusíš to dělat, pokud ti to přijde příliš dětinské... " protočila jsem očima, zatímco jsem si sundavala ponožky.

Jakmile jsem domluvila jsem vylezla po žebříku a postavila jsem se na okraj první z nich. Celá konstrukce byla vlastně jedna velká trampolína, rozdělená na spoustu menších, aby měl každý svou a mezi nimi, přesně v polovině byla jedna dlouhá přes celou délku.

"No, já nevím jak vy, ale já jdu na to. " a s tím jsem se odrazila a po zádech jsem se skácela na plochu za mnou.

Než jsem se nadála. Byli všichni, včetně nerudně se tvářící Pansy, na trampolínách.

Malfoyova SestraKde žijí příběhy. Začni objevovat