Malfoyova Sestra

58. Mohlo To Být Lepší

Od mé narozeninové oslavy uběhlo pár dní. Nastal pátek a to znamenalo jediné: famfrpálový zápas. Pro mě a roztleskávačky to znamenalo ukázat všem všechno, na čem jsme tvrdě makaly několik měsíců, a to hned třikrát. Jednou sestavu ukážeme před zápasem, podruhé o přestávce mezi poločasy a potřetí před vyhlášením vítěze, tedy jen pokud náš tým vyhraje, jinak by to nemělo moc cenu... Pokaždé jsme sestavu malinko upravily, ať diváci nevidí pořád to samé.

Na snídani jsem byla pěkně nervózní, a tak jediné, co jsem se donutila sníst byl toast s máslem a hrnek čaje.

Zápas začínal v deset, takže jsme měly domluvenou poslední generálku na půl deváté.

Byla jsem tam o pět minut dřív, ale jak se ukázalo, nebyla jsem jediná. Vlastně jsem přišla poslední...

Stihly jsme se tak akorát nachystat, rozcvičit a jednou projet sestavu. Pak jsme se zatím zachumlané v kabátech vydaly na hřiště. Až budeme vystupovat, máme domluvené, že ředitelka nám vytvoří neviditelnou tepelnou bublinu na ploše hřiště. Bylo by totiž jinak poněkud nepohodlné, vystupovat v takové zimě jen v uniformách.

Zápas měl začít za deset minut, a tak jsme se šly rovnou nachystat dolů, pod tribuny. Trochu jsme se ještě rozehřály. A pak to vypuklo...

Nejdřív na hřiště vyletěli Zmijozelové, a pak Nebelvíři. V tu chvíli jsme vyběhly doprostřed hřiště. Připravily jsme se na své pozice a hudba začala hrát.

Nejdříve jsme předvedly svižný tanec s třásněmi. Z tribun to vypadalo opravdu dobře, protože jsme tvořily všelijaké vzorce a byly jsme všechny synchronizované. Tuto část jsme si vážně užívala. Úsměv mi hrál na tváři. Viděla jsem, jak jsou pro to všechny dívky zapálené. Nervozita byla hned pryč. Taneční část jsme završily pózou, kde jsme se všechny naskládaly do písmene N jako Nebelvír.

Pětačtyřicet vteřin našeho vystoupení bylo za námi. Teď přišla část výhozů a akrobacie. Čtyři dívky vzadu vytvořily skupinku a vyhazovaly do vzduchu nejlehčí dívku, která nahoře dělala různé otočky a roznožky. My ostatní jsme před nimi skákaly různé prvky. Rozeběhly se všechny dívky krom mne a Mad. Zatajila jsem dech, protože ne všechny holky měly prvky natrénované na sto procent. Naštěstí to ale s přehledem zvládly a vypadalo to opravdu kouzelně.

Teď přišla řada na mne a Mad. Skákaly jsme až po ostatních, protože jsme uměly lepší prvky a zkrátka to tak rozhodly ostatní holky, mně to ze začátku přišlo trošku nefér.

Jednou jsem se zhluboka nadechla, podívala se na Mad, která stála naproti mě a pak jsme se obě daly do rozběhu. Skočily jsme rondat - flik - layout. Tribuny se rozezněly a já se opravdu přestala stresovat.

Poslední minutu sestavy jsem si užila naplno. Nejdříve jsme předvedly pyramidy v jednotlivých skupinkách, na závěr jsme postavily jednu obří pyramidu. Všichni nám dlouho tleskali. Vše se povedlo. Holky byly úžasné. A publikum? Lepší bychom si nemohly přát.

Po vystoupení jsme vesele zamávaly na diváky a odběhly jsme z hřiště.
Pak byl vyhozen camrál a začalo se hrát.

Normálně mě famfrpál nijak nebere, ale dneska mi přišla hra docela zajímavá. Dokonce jsem i dávala pozor na skóre, místo obvyklého očumování hráčů.

Při první pauze jsme vedli o tři góly a zlatonka se stále neobjevila. V tu chvíli mě ale zajímalo spíš naše další vystoupení.

...

Po odtančení druhé ze tří sestav jsme se přesunuly zpět na naše místa a nerušeně jsme mohly pozorovat hru.

Vypadalo to, že vyhrajeme. Vedli jsme o padesát bodů, což sice nebylo moc, ale aspoň něco.

A zlatonka pořád nikde.

Po půl hodině se konečně zlatý míček objevil. Poletoval ve vzduchu nad Dracovou hlavou a já se začala nenápadně smát. Vypadalo to, jakoby se mu zlatonka smála, že ji nevidí...

Pak to začalo. Oba dva chytači ji spatřili téměř zároveň a vrhli se za ní. Proletěli napříč celým hřištěm, nahoru, dolů, doleva, doprava, až oba dva zároveň narazili do tribun.

Všichni zatajil na chvíli dech, když se Harry s Dracem sbírali ze země. Všichni s napětím očekávali, kdo nakonec získal zlatonku, protože nevyletěla pryč a tím pádem ji někdo musel chytit.

Po pár vteřinách bylo jasno, protože Draco vstal a v prstech držel zlatonku.

Zmijozelská tribuna začala jásat a ostatní koleje jen posmutněle tleskaly.

Zmijozel vyhrál a Nebelvír prohrál. Znamenalo to tím pádem samozřejmě to, že jsme nešly zatančit vítězný taneček, a tak jsme se rozhodly přesunout zpátky do hradu.

Tedy většina z nás. Já jsem se rozhodla, že navštívím Draca v šatnách. Ne tak úplně, abych mu pogratulovala k vítězství, ale spíš abych ho nějak naštvala.

Holky se vydaly směrem k jednomu ze vstupů do hradu a já šla opačným směrem.

Před vchodem do šaten byla lavička, a tak jsem si na ni sedla a čekala.

Už už jsem si myslela, že jde Draco, když se rozhrnul závěs a vyšel někdo, koho jsem snad v životě neviděla.

Nebo spíš nezaregistrovala. Nějaký Zmijozel, jehož tvář jsem nedokázala identifikovat.

Postupně vyšlo několik dalších hráčů a Draco pořád nikde. Když vyšel šestý hráč, došlo mi, že je teď Draco jediný, kdo tam z týmu zůstal. A tak, když jsem se rozhlédla okolo a nikoho neviděla, jsem vešla do stanu.

První, co mě napadlo, bylo to, že by si tu měli vyvětrat. Ne, že by to tam nějak extra páchlo - zažila jsem i horší smrady - ale směs spousty deodorantu a páry ze sprch mě omámila na dost dlouho na to, abych si to uvědomila.

Uslyšela jsem zvuk tekoucí vody, a tak jsem se vypravila prozkoumat terén.

Když jsem uviděla Draca, jak ve vedlejší místnosti stojí pod sprchou a něco si pobrukuje, začala jsem si potichu smát. Naštěstí si mě ale nevšiml, a tak jsem se k němu mohla v klidu přiblížit, a vyděsit ho.

"Nelekej se!" zakřičela jsem těsně vedle něj, a tak nebylo divu, že naskočil.

"Fuj, to jsem se lekl. No počkej," zamračil se, když zjistil, kdo ho navštívil.

Než jsem se nadála, byla jsem od hlavy k patě mokrá, jelikož mě to pako zlilo vodou ze sprch.

"Já tě roztrhnu! " zaječela jsem, zapla jsem vedlejší sprchu na co nejstudenější vodu a pocákala jsem ho.

"Aaaa, vždyť to studí! Takhle se chová k vítězi zápasu? " čertil se Draco a znovu mě polil vodou.

"Když mě pocáká vodou, musím mu to přece oplatit." pokrčila jsem rameny a vesele jsem Draca chladila dál.

...

Po malé vodní bitce jsme se oba úplně promočení usušili, a já, jelikož jsem neměla, co na sebe jsem si vypůjčila Dracovo náhradní tričko.

Na něj jsem si dala kabát a mohli jsme vyrazit.

Ve Velké síni už byla většina studentů, kteří se nepřetržitě ládovali jídlem, a tak jsme se k nim hned přidali.

Já měla hlad jako vlk, takže jsem Mioně s Ginny musela všechno povyprávět až potom, co jsem si řádně zaplnila žaludek...

1020 slov
Další kapitola na světě.
Teď kapitoly bohužel nebudou vycházet úplně pravidelně, protože máme obě moc školy a tak trochu nestíháme. Jedna z nás je na nové škole a druhá z nás se na ni chystá a dělá k tomu zkoušky z jazyků. Nemáme teď tolik času na psaní, kolik bychom chtěly, takže si teď nedáváme úplně přestávku, nicméně kapitoly nebudou vycházet moc pravidelně.
Doufejme, že se to časem zlepší...
Díky za podporu!
H&A❤️