The Guardian |l.r.h.

ⒸⒽⒶⓅⓉⒺⓇ ⓍⒾⓍ. - Dead man...

Věnováno Snowflake0124, protože její komentáře jsou zatraceně kjůůt. <3

ℋey ℒoves!

Jsem zpět a se mnou další část! Ale upozorňuji, že je strašně nudná. Prim v ní hrajou různé Lucasovy vzpomínky snad na všechno možné. Takže si připravte nějaké kafe, aby jste u toho neusly. To je tak, když se rozepíšu. :'DDD Pak nedokážu zastavit a skoro jsem i popisovala, jak se chodí na záchod. Takže dost děs. :D Ale musela jsem se nějak dostat k tomu, co je na téhle části nejdůležitější. Takže se omlouvám, že si možná nepříjdete na své a že co se týče kvality, stojí tohle za jednu velkou hnědou smradlavou věc. Doufám, že vám došlo, co tím myslím. :P 

- Na boku: Random vybraná písniška od Lištišky *kmitá obočím a tlemí se vlastnímu kriplovství*

|Příjemné počtení... A neusněte! :'D|

▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪

O den později...

James si mě včera po večeři odchytil a oznámil mi, že kvůli času jeho odletu se budeme muset sejít brzy ráno. Konkrétně v šest. Nebyl jsem proti, i když je pravda, že jsem se nevyspal úplně do růžova. Moje chyba. Kdybych nešel jako blbec spát až v půl třetí, pravděpodobně bych neměl tyhle kecy. Ještě ke všemu jsem si špatně nařídil budík, který mě vzbudil v půl páté, místo v půl šesté. Jedno mi bylo jasné. Teď už za žádnou cenu neusnu. Mátožně jsem se doplazil do koupelny a vyčistil si zuby. Podíval jsem se do zrcadla a kartáček mi málem vypadl s pusy. Živý mrtvý (pozn.- Luke Zombings? :'DD) - přesně takhle by se dal popsat můj momentální zjev. Vzpomínám si, že jsem se nemálo vysmíval bratrům, když se připravovali na maturitu. Na to, jak vypadali, když byli vždycky strhaní a nevyspalí, protože se učili až dlouho do rána. Nyní by mé mladší já při pohledu na mě nejspíše umřelo smíchy. Když se tak nad tím zamyslím, bylo to ode mě fakt hnusný. No... Ale taky na mě došlo, když jsem měl před touhle takzvanou zkouškou dospělosti projít já. Pro mnoho lidí je tohle období stresující, já z něj mám naopak strašnou spoustu veselých zážitků. Nevím proč, ale na tuhle příhodu nikdy nezapomenu...

Seděl jsem tehdy u stolu a pročítal si teorii. Dodnes si vzpomínám, že ten text se týkal integrálních rovnic. Moc jsem tomu nerozuměl, ale doufal jsem, že když to v té knížce, kterou napsala nějaká paní, jejíž řecky vypadající jméno se nedalo absolutně vyslovit, popíše, snad to pochopím lépe. Říkal jsme jí Mildred Tučňáková. Divný, já vím. Rose mi do pokoje přinesla hrneček s kávou, abych přitom neusnul. Jenže toho kafe jsem se nikdy nenapil. Proč? Protože jí to podjelo a jak padala, z ruky jí vyklouzl hrneček a já zděšeně sledoval, kam dopadne. Při mém štěstí se zřítil přímo na knížku, která mi měla konečně pomoci pochopit ty pekelné rovnice. Vzduchem lítaly střepy a všude se rozprsklo kafe. „Do hajzlu!“ Zakřičela a to bylo poprvé a naposledy, co jsem jí slyšel mluvit sprostě. Možná kvůli tomuhle detailu si na to tak živě vzpomínám. Pomohl jsem jí na nohy a netrvalo dlouho a oba jsme propukli v záchvat smíchu. Přesto, že jsem si v duchu řekl „Tak a jsi v prdeli.“, neřešil jsem to a modlil se, abych si nevylosoval zrovna nějakou otázku na tohle 'potopené' téma. Problém ovšem byl, že právě otázka číslo 21 byla o integrálech. Jo, jsem vážně klikař. Heh, nato, že Matematika byla vždycky moje silná stránka to opravdu nedopadlo. Nakonec jsem jim tam něco přeříkal, za což jsem si vysloužil céčko (pozn.- céčka, sbírá céčka... OMFG, mně teda solidně hrabe...:'DDD). A o ostatních známkách na mém maturitním vysvědčení radši pomlčím. Ale proč tohle vůbec vykládám?