The Guardian |l.r.h.

ⒸⒽⒶⓅⓉⒺⓇ ⓍⒾ. - Ultimatum...

ℋey ℒoves!

Po více než týdnu se hlásím s novou částí! Moc se za to omlouvám, ale škola je přecejenom na prvním místě. To snad chápete. Jinak OMG... Annie dostala jedničku dvakrát podtrženou z angličtiny! Bylo to opravdu nečekané. - Karel Gott po vyhlášení Českého Slavíka. :'DD Panebože. Co to zase melu. xD Eh, na boku --> máte tentokrát písničku od Ellie Goulding. Je to soundtrack k 50 odstínům šedi a mě se dost líbí. :P Takže jestli jste jí ještě neslyšely, tak to určitě udělejte. Oukej... Tak já se vykecám zse na konci a nezbývá mi, než vám popřát příjemné počtení... :D

♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒

Aud's Point Of View

„Audrey, co se stalo?!“ Posunul se vedle mě a položil mi dlaň na záda. Podívala jsem se na něj a z očí mi samovolně vyteklo pár slz, které okamžitě dopadly na deku.

„Krachuje...“ Vzlykla jsem a další příval slz se mi samovolně rozlil po tváři.

„Uklidni se a pověz mi, co se přesně stalo?“ Mluvil pomalu a zřetelně. Posadila jsem se, přičemž jsem si nemotorně otřela oči. Prsty byly úplně celé černé od řasenky. Za normálních okolností bych si to běžela rychle upravit, ale nyní mi to bylo více než jedno (pozn.- kdyby mluvila Aud sprostě, řekla by prostě 'u prdele' xD). „Táta... Jestli se na burze (pozn.- u nás říkáme burza záchodu... :'DD) neobjeví co nejdříve nějaké výhodné akcie, rodinná firma, založená už mým pradědem, do půl roku zbankrotuje.“ Popotáhla jsem a do očí se mi hrnuly další slzy. „Notak. Tvého tátu jsem viděl naživo dvakrát v životě, ale už jenom z jeho seběvědomého výrazů v ten den, kdy jsem sem nastoupil, bylo zřejmé, že je ostřílený byznysmen a má, co se týče obchodu, hodně zkušeností. Ten si určitě poradí. Bankrotu bych se nebál.“ Usmál se a já byla za tyhle slova ráda.

„Doufám, že máš pravdu, protože zkáza Evans Industries by ho zničila. A s ním i celou naší rodinu.“ Přiblížila jsem se k němu a vtiskla mu drobnou pusu na tvář. Něco jako pusu na dobrou noc. Už jsem se chtěla odtáhnout, ale jeho ruce na mých zápěstích mi v dalším pohybu zabránily. Trhla jsem sebou a otočila se. Můj obličej se setkal s tím jeho. A přesně tak, jak chtěl Luke. Moje rty se ocitly přímo na těch jeho. Cítila jsem, že se usmál a hned na to se oddálil. „Tohle rozloučení se mi líbí víc.“ Podotkl a skousl si spodní ret. Jen jsem na něj zírala, čemuž se uchechtl. „Uh, tak tedy dobrou.“ Vykoktala jsem a bylo mi jasné, že se mi do tváří nahrnula krev. Hodně krve. „Dobrou, Audrey...“ Šeptl a vyšel z pokoje. Svalila jsem se zpět do peřin a hodně nahlas si odfrkla (pozn.- proč jsem chtěla napsat krkla? :D). Tohle kdyby zjistil táta...

To mě opět přivedlo k myšlenkám nad ním a firmou. Aniž bych to chtěla, začaly mě znova pálit oči a já se tomu nebránila. Nechala jsem je téct a padat na polštář pode mnou.

Poté, co jsem celý zbytek večera probrečela, jsem nakonec usla vyčerpáním...

Luke's Point Of View

Přišoural jsem se do svého pokoje a jakmile jsem za sebou zavřel dveře, vytáhl jsem ze zadní kapsy džínů zbraň, která o vteřinu později dopadla na postel. Odhodil jsem i tričko a zamířil do koupelny. Když jsem si vyčistil zuby, opláchl jsem si obličej a vzhlédl jsem ke zrcadlu, spatřil jsem jiného člověka. Zcela jiného člověka. Na čele mi přibylo pár vrásek a jelikož jsem se už více jak týden neholil, má tvář byla pokryta asi třímilimetrovým strništěm. Přesto jsem dokázal ze svého výrazu vyčíst, že se tvářím jako naprostý idiot. Usmíval jsem se jako měsíček na hnoji. I když jsem měl takový výraz, stejně mi přišlo, že jsem za ten necelý měsíc hodně dospěl. Sám sobě jsem si připadal daleko zodpovědnější...