The Guardian |l.r.h.

ⒸⒽⒶⓅⓉⒺⓇ ⓋⒾⒾⒾ . - Old woman's promise & fall...

Wattmas - day 9

ℋey ℒoves!

Olalá... Co říkáte na nový cover? Photoshop level Unicorn... xD Jsem zpět a se mnou přišel zákon! Ne, kecám... Samozřejmě mám na mysli novou část. xD Co se jí týče, mám smíšené pocity. Vím, že jsem to mohla napsat lépe, ale řekla jsem si: „Na to sere bílej Tesák.“, takže se budete muset spokojit s tímhle. Uhm, ale jsem ráda, že jsem celkem v pohodě překročila počet slov, který jsem si stanovila a zatím úspěšně dodržuji. 1800 slov mi příjde jako celkem slušné číslo. Na boku --> máte pro tentokrát písničku, která mě nenechá sedět a musím okamžitě trsat... xD OMG, jak tak koukám z okna, sice je tma, ale vidím, že chumelííí... Yaaas! Konečně.... :D Tak já už ukončím tuhle Annie's shitty note a popřeju vám příjemné počtení... :D

❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅

Zbytek věty nechal doznít ve vzduchu, tvrdě mě přirazil na linku za námi a vysadil mě na ní. Vyjekla jsem překvapením a po rychlém vyměnění pohledů, přičemž z mé strany to byl spíše ten vyděšený, se přitiskl na mé rty a nechal je tak jen tak bez jakéhokoliv pohybu ležet. To ale netrvalo dlouho a o kousek se ode mě odtáhl. Podíval se mi do očí a já si je mohla konečně zblízka pořádně prohlédnout. Byly ještě modřejší a krásnější, než jsem si doteď myslela. Přiznávám, že bych se na mě mohla dívat celé dny.

Ještě chvíli si mě prohlížel, přitom si skousl spodní ret a nakonec vtiskl malý polibek do levého koutku těch mých. Zalapala jsem po dechu, protože tohle všechno, co se právě dělo, mě přivádělo k šílenství. To samé zopakoval i na pravé straně a mě se v břiše pomalu, ale jistě rozlétávala hejna motýlků. Srdce mi prudce naráželo oproti hrudnímu koši a já jen stěží popadala dech. Dál už nepokračoval a prostě mě vtáhnul do objetí. Podotýkám, že do pevného objetí. V ten moment jsem byla ráda, že jsem se odhodlala a svůj první polibek věnovala právě jemu. Možná vypadal na první pohled drsně, ale ten kluk, co mě k sobě nyní tiskl, rozhodně nebyl ten, jež div neslintal, když mě vyděl v plavkách a neubránil se ani zírání na můj zadek. Tohohle Luka jsem měla daleko radši, než toho zachmuřelého, jež se utápěl ve vlastních myšlenkách. Nebo toho, mírně řečeno úchylného Luka. Trochu jsem se sama pro sebe pousmála.

„Uh, Luku?“ Pípla jsem a hned jsem si chtěla vynadat, že jsem přerušila tuhle, pro mě velmi intimní, ale moc příjemnou chvilku. „Ano?“ Zašeptal, ale jeho hlava zůstala zabořená v mém rameni. „Sice si nejsem úplně jistá, co se to právě stalo. Nebo spíš, co se to stalo se mnou, ale Luisa nás při tom načapala, takže jí to půjdu trochu osvětlit. Hlavně, aby nic neřekla rodičům. Protože jak jsi řekl, můj táta by tě zabil. O tom jsem naprosto přesvědčená.“ Zkonstatovala jsem a slabě do něj strčila, aby mě pustil a já se mohla po dlouhé době opět zhluboka nadechnout.

„Stejně mě dříve, nebo později zabije.“ Lhostejně rozhodil rukama, které se o vteřinu později držely mých boků, nadzvyhly mě a postavily na zem. „Jak to myslíš?“ Nechápavě jsem pokroutila hlavou a zvedla obočí. „Huh, no... Vím, že náš vztah by měl být čistě jen pracovní. Tvůj táta je velkej šéf, ty jeho poklad a já ten Kerberos, který by měl tebe, jakožto poklad chránit. Jenže velkej šéf je pryč a nechal Kerberosovi volnou ruku v tom, aby se přiblížil, možná až na nebezpečně malou vzdálenost k pokladu, k němuž se chce, aniž by to velkej šéf věděl, za každou cenu dostat... Hah, asi se dám na dráhu básníka, nebo tak něco.“ Uchechtl se svému vlastnímu nápadu a opřel se zády o linku. Nic jsem neodpovídala a jen si ho přeměřila pohledem.

Abych neprodlužovala tohle, pro mě trochu trapné ticho, přešla jsem k němu a prstem naznačila, aby se ke mě sklonil. Blýsklo se mu v očích a mě bylo hned jasné, na co asi tak myslí. Jakmile tak učinil, přiblížila jsem se k jeho uchu. „Ale co když poklad chce, aby se k němu Kerberos přiblížil?“ Zašeptala jsem s jakýmsi laškovným tónem a vtiskla mu pusu těsně pod ušní lalůček. Hned na to jsem zamířila k odchodu. Ještě než jsem úplně opustila místnost, otočila jsem se a Luke tam stál doslova jako solný sloup a na tváři se mu objevil přihlouplý úsměv.