The Guardian |l.r.h.

ⒸⒽⒶⓅⓉⒺⓇ ⓋⒾ. - The threat from Sweden...

Wattmas - day 4

ℋey ℒoves!

Tak jsem tu s další částí! Moje neblaze proslulá úchylná nálada je tu a to se odráží tak trochu i v ději. Jinak se chci omluvit, že tahle část není skoro o ničem, teda až na konci máme trochu akce. Na boku --> máte další písničku z mého vánočního Songlistu... Tak já se zase vykecám až na konci, takže mi nezbývá, než vám popřát příjemné počtení... :D

❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅

Aud's Point Of View

Nevím, kolik bylo, když jsem se probudila, ale cítila jsem se krásně vyspalá a plná energie. Trochu jsem se usmála a pootevřela oči, do kterých mně okamžitě udeřily sluneční paprsky právě vycházejícího slunce. Podle všeho mohlo být tak sedm hodin ráno. Trochu jsem se protáhla a posadila se. Rozhlédla jsem se po pokoji a málem mě ranila mrtvice. „Luku! Co tu pro všechno na světě děláš?!“ Vypískla jsem a natáhla k sobě peřinu. „Přišel jsem si pro tričko?“ Zakřenil se a zabořil se hlouběji do křesla, ve kterém doteď seděl. Nevěděla jsem o čem mluví... Dokud jsem se na sebe nepodívala. A opravdu, na hrudníku mi plandalo tmavě modré triko. Rychle jsem si ho přetáhla přes hlavu a hodila ho po něm. Najednou mi začala být zima, protože jsem se ocitla jen v šatech bez rukávů.

„Pff... Fakt je nutné, abys mě hlídal i když spím? A spal jsi vůbec ty?“ Vychrlila jsem ze sebe otázky, na které jsem prostě chtěla znát odpověď. „Ano, je to nutné. A ano, spal jsem. Ale nařídil jsem si budík na čtvrtou, abych mohl vykonávat svou práci.“ Zívl a prohrábl si vlasy. Nevěděla jsem, co mám odpovědět a tak jsem se nějakým způsobem vykopala s peřin a chtěla odejít z pokoje, ale zabránil mi v tom stisk na mém zápěstí. „Kam jdeš?“ Zvedl tázavě obočí. -Perverz Mode Activated- „Do koupelny. Chceš se snad přidat?“ Provokativně jsem si skousla spodní ret. „A mohl bych?“ Olízl si, stejně jako já, spodní ret. „To tak.“ Vyplázla jsem jazyk a vytrhla se z jeho sevření. To pro mně nebyl zrovna lehký úkol. ''Nečekaně'' má hroznou sílu. Vylezla jsem z postele, jak nejrychleji jsem dovedla, ale to pro něj nepředstavovalo žádný problém a rozdíl mezi ním a postelí překonal během vteřiny. Přispěchala jsem ke dveřím a otočila jsem se na něj. Skoro do mě narazil, ale nakonec jen zavrávoral.

„Teď půjdu do koupelny a v klidu se vysprchuji. A až vyjdu ven, ty tu nebudeš, protože budeš čekat ve svém pokoji. Je ti to jasný?“ Procedila jsem rádoby naštvaně mezi zuby a pošťouchla ho pěstí do ramene. „Fajn, vyhrála jsi!“ Vyprskl a zvedl ruce do vzduchu na znamení míru. „Dobrá. Za chvíli příjdu. Ty můj ''ochránče''...“ Naznačila jsem uvozovky a radši nečekala na jeho reakci. Rychlostí blesku jsem zaplula do koupelny a práskla za sebou dveřmi. „No tss... Jak jsi to myslela s těma uvozovkama? Teď jsi ranila mé city! Jako...“ Nevím jestli jsem snad špatně slyšela, nebo právě zněl jako rozená primadona.

Dál už jsem nečekala a po svlečení šatů jsem vklouzla do sprchy. Lepší pocit, než jsou uklidňující vlažné kapky vody, které příjemně šimrají po těle, snad ani neexistuje. Můžu si alespoň vždycky promyslet, jak se budu ten den nudit. Většinu času trávím s Luisou, mobilem a nebo u bazénu...

„No a co takhle bazén?“ Řekla jsem si sama pro sebe a rovnou jsem tuhle myšlenku schválila. Jak jsem tak nad tím přemýšlela, u bazénu už jsem nebyla několik týdnů. Vlastně od té doby, co se tady producírují ti týpci, jejichž, někdy až moc nechutné pohledy mě už pěkně durdí. No snad jich tam venku nebude moc...

*

Když jsem vyšla z pokoje, podotýkám, že jen v plavkách a s plážovou taškou v ruce, Luke už tam stepoval. Jeho pohled byl v tu chvíli k nezaplacení. Slintal víc, než na křišťálový lustr v hale. „Aby ti tam nevletěla moucha!“ Zavtipkovala jsem. „Jo a nevím jak ty, ale já jdu k bazénu. Bradu, jež jsem viděla, že se kutálí někam do mého pokoje ti hledat nepomůžu.“ Dodala jsem a on v mžiku zpozorněl. „Ha ha. Moc vtipný. Tak tedy jdeme.“ Zavelel a ještě zasalutoval. 

To je kašpar. Neměl původně pracovat v cirkusu? Ani bych se nedivila. Na druhou stranu jsem ráda, že mi odpustil mou nedávnou křivdu na jeho adresu. Teda... Doufala jsem, že mi odpustil. Já to tak nemyslela.

Dorazili jsme ke schodišti a Luke, jako správný gentleman, nebo taky úchylák, mě pustil, abych šla první. Moc dobře jsem věděla, že na schody asi nekouká. S bosými chodidly se po schodech chodilo tisíckrát lépe, takže jsme za pár sekund byli dole a já vykročila ke dveřím. V ten moment se v hale objevila Luisa a smála se od ucha k uchu. „Slečna Audrey jít v bazénu?“ Kmitala pohledem mezi mnou a Lukem.

„Ano. A nechcete jít s námi, tía?“ Řekla jsem a její nádherný a hlavně upřímný úsměv jsem se snažila napodobit. „Bohužel. Mít ještě nějakou práci v kuchyni. Být líto.“ Hlesla trochu smutně a otočila se k odchodu. „Luiso! Počkej!“ Vyhrkla jsem a ona se otočila a zvedla obočí. „Prosím, práce počká. Musíš si také někdy odpočinout. Bude zábava!“ Přemlouvala jsem jí a doufala jsem, že buse souhlasit, protože jsem u bazénu nechtěla být s těma nabušencema... a Lukem, sama. „Uh, tak tedy dobrá.“ Kývla a zachmuřený výraz byl tu tam. Přiběhla jsem k ní a objala jí. Chvíli byla nejspíš zaskočená, ale pak mi objetí oplatila. „Děkuju, děkuju, děkuju!“ Vypískla jsem a táhla jí ke dveřím. A pak kdo je tady kašpar.

O pár sekund později už jsme si hověli na lehátkách. Abych to upřesnila, já jsem ležela na lehátku a opalovala se, Luke seděl na lehátku vedle a propaloval mě pohledem a Luisa stála u venkovního baru a chystala nám koktejly.

Luke's Point Of View

Dělá si ze mě srandu? Je vydět, že mě moc dobře nezná, protože by jinak zvolila spíš rolák a dlouhé kalhoty. Teď bych, nebo spíš Hemmings Junior, potřeboval schladit, protože se doslova bouřil a já se obával, aby mi od džínů neodletěl knoflík a nevyrazil Lise-Luise oko. Jenže stoupnout, abych si skočil do vody taky nejde, protože bych byl prozrazen. Tak jsem zůstal radši sedět a dál skenoval její tělo. Dokud jsem ovšem neuslyšel zapískání, které mě přinutilo odvrátit pohled od Audrey, která nejspíš usla.

Stál tam opět on, Bastiansen. Zatnul jsem ruce v pěst, až mi zbělely klouby. Sledoval jsem, jak se pokulhávájíc přiblizuje a na tváři měl přihlouplý úšklebek. Přišel až úplně ke mě a tak se nade mnou tyčila jeho mohutná postava. „Pojď se mnou.“ Poručil mi a já se ironicky uchechtnul. No to snad nemůže myslet vážně?! „Nevím, co ti připadá tak vtipné, Hemmingsi. A ani mě to nezajímá. Jen chci, abys laskavě zvedl prdel a šel se mnou.“ Vyprskl a já se ze všech sil přemáhal, abych mu neprohnal hlavu kulkou. Do hajzlu! Vždyť mi ta zbraň vlastně vypadla z kapsy! A chytrák Hemmings si jí tam zapomněl strčit zpátky. Jak neobvyklé... „A proč bych jako měl zrovna s tebou někam chodit?“ Nepříjemný tón v hlase jsem nemusel ani předstírat.

„Třeba proto, aby jsme si jako staří nepřátelé popovídali.“ Slizce se zakřenil a já měl co dělat, abych mu nepoblil jeho naleštěné Martensky. Připadal mi ještě odpornější, než před třemi lety. „Já s tebou nikam nejdu. Na to zapomeň.“ Zachrchlal jsem a obdařil ho nasupeným pohledem. „Ale já se tě na nic neptal. A jestli chceš, aby se třeba jen tak náhodou mladá Evansová a ta bláznivá Mexičanka neutopily, tak mě budeš následovat.“ Naklonil se ke mě a pokaždé, když se jeho smrdutý horký dech otřel o můj krk, zvedal se mi kufr. „Audrey a chůvu z toho vynech. Tohle je jen mezi mnou a tebou.“ Upozornil jsem ho a zvedl jsem se z lehátka.

Zavedl mě za roh a přišpendlil mě ke zdi. „Co po mě kurva chceš?!“ Zařval jsem a jemu se zahřmělo v očích. „Jen tě varovat. Vrátil jsem se, abych tě zničil. Abych ti spálil duši, Hemmingsi. Měl jsem štěstí a tys přišel dobrovolně. Hodně jsi mi ulehčil práci. Věř mi, že tě dostanu. Tentokrát má kulka nemine.“ Dokončil svůj monolog a odplivl si na mou botu. „Tsss, jsi blázen! Pro koho vůbec pracuješ?! Doufám, že neřekneš, že pořád u Daltona. To bych se fakt musel smát.“ Prohlédl jsem si mou pravou botu, u jíž jsem se divil, že jí jeho sliny ještě nerozežraly.

„Dalton už je dávno pod drnem. Já a tady Helga jsme mu k tomu vypomohli. Už dva roky dělám pro Bogdana Rowinskiho.“ Řekl, jako by se snad chlubil a přejel po spoušti své, nyní jsem si jistý, že AK-74. „Helga? Pojmenováváš si zbraně? Jako vážně? Jsi směšný! A jak jsi pojmenoval tu co máš za opaskem? Rita?... Ten Bogdan Rowinski musí být pořádnej idiot, že si najal monstrum jako jsi ty, Bastiansene...“ Vysmál jsem se mu do ksichtu a nemohl jsem si odpustit další nabubřelý pohled. Jen se zasmál a pustil mě. Když už jsem myslel, že bude držet hudu a nechá mě normálně odejít, mýlil jsem se. „Hemmingsi Hemmingsi... Asi si myslíš, že jsi už dospělý, ale pořád jsi ten samý malý kluk, který se ani nedokázal pořádně trefit...“ Znova se zasmál a poklepal si na nohu. Myslím, že chtěl ještě pokračovat, ale já už nechtěl ty jeho kydy poslouchat a tak jsem, přiznávám, že možná trochu zbaběle, odešel...

❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅


Takžééé... Aby bylo jasno. Jako Sebastiana Bastiansena si představuju, náhodou švédského herce Dolpha Lundgrena... Ne, že bych proti němu něco měla, právě naopak... Úplně ho zbožňuju například v Rockym, nebo v Postradatelných. Prostě se mi na jeho místo hodil a fakt, že ten herec je Švéd, mi perfektně hraje do karet. Neberte to tedy prosím jako ofensivu vůči Švédsku, nebo tomuhle herci. Jinak příští část čekejte ve středu, tedy na Štědrý Den! Yaaay! Berte to jako vánoční dárek ode mě. Sama se asi těším více než vy, ale to neva... Btw. doufám, že se vám tato celkem nudná část líbila a omluvte prosím případné chyby...

                                                 Don't forget to...
                       Have yourself a merry little Christmas Loves! 
                                 ...and also never EVER forget that...           
                               Áááj lůůf joouuu tu d můůn end bek!
                      Your AnnTheFrickinUnicorn (Pegacorn! xD) <3