The Guardian |l.r.h.

ⒸⒽⒶⓅⓉⒺⓇ ⒾⓋ. - Wanna kill me or something?...

ℋey ℒoves!

Tahle část mi příjde taková... Zajímavá... Docela jsem se při jejím psaní nasmála, tak doufám, že i vy se pobavíte. A na boku tentokrát písnička, která mě pokaždé donutí trsat, jak pominutou. I když zrovna tvorba Nicka Jonase mi není nijak blízká. No nebudu se moc vykecávat, takže Vám popřeju příjemné počtení a jestli jdete zítra do školy, což asi jdete, tak Vám přeju, aby jste to ve zdraví přežily... Tak a to bude asi tak vše, protože už mi celkem jebe... xD

❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅

Stála jsem na tom samém místě ještě pár vteřin jako opařená. „Slečno?“ Luisa mi jemně šťouchla do ramene. Stočila jsem k ní pohled a mírně se usmála. Z části to bylo ze slušnosti a z části kvůli mým myšlenkám nad tím, že tentokrát v ruce nesvírala žádný ze svých ''vražedných'' nástrojů.

„Ano tía?“ Věděla jsem, že miluje, když jí říkám tetičko, takže jsem se rozhodla jí tak oslovit. „Víte, potřebovat ještě dodělat nějakou práci na zahradě, tak mě napadlo, jestli vy nebýt tak hodná a provést pana Hemmingse po domě.“ Trochu se začervenala a otřela si ruku, kterou měla špinavou od hlíny, do pracovní zástěry. „V pořádku, běžte to dodělat. Já ho tu provedu. Pak se za tebou určitě stavím, tía. Už jsme si dlouho nepopovídali.“ Obličej se mi zkroutil do upřímného úsměvu, ze kterého se Luise rozzářily oči. „Já být vděčná. A ano, určitě se stavit. Najdete mě na zadradě, nebo v kuchyně.“ Úsměv mi stejnou měrou oplatila a odběhla zpět na zahradu.

Zhluboka jsem se nadechla a zamířila si to směrem ke schodišti. „Zatracený boty!“ Zaklela jsem a  skopla si je z nohou. Chňapla jsem je mezi okazováček a prostředníček pravé ruky, přičemž jsem druhou rukou opět pevně sevřela zábradlí. Protože uplé šaty jsem si z jistých důvodů svléknout nemohla a chodilo se v nich stejně mizerně, jako v těch botách. Když se má bosá chodidla dotkla studených dřevěných parket, úlevně jsem si oddechla a hned nato jsem se chtěla dobelhat do pokoje, tam se svalit na postel a alespoň chvíli ulevit bolavým nohám. To by ale nemohl upoutat mojí pozornost jakýsi šramot, který vycházel z pokoje na opačné straně chodby, než byl ten můj. Zavrčela jsem a potichu jsem se sunula k centru onoho hluku. Našlapovala jsem jak nejtišeji jsem dokázala, až jsem stanula před pootevřenými dveřmi, na kterých byla cedulka hlásající Lucas Hemmings. Musela jsem se hodně přemáhat, abych se nazačala smát na celou vilu. Táta mu dal pořádně sežrat jeho drzost, jestli se to tak dá nazvat. Ten ten pokoj nebude mít rád...

Nenápadně jsem se došourala blíže ke dveřím a nakoukla dovnitř. A to nebyl moc dobrý nápad. Z toho, co jsem spatřila, se moje ústa samovolně otevřely dokořán (její face na boku--> xD). Byla jsem jako zkameněla a ani jsem si nemohla zakrýt pusu dlaní. Viděla jsem Luka. To ale nebyl ten hlavní problém. Byl totiž bez trička... a okolo pasu měl omotaný jen ručník. A jelikož byl zabraný do hledání něčeho ve svém kufru, nejspíše trička, ale více bych v tuhle chvíli uvítala kalhoty, tak můj výhled nebyl ničím rušen. Ještě nikdy jsem neviděla nikoho svlečeného do půli těla, teda kromě táty a lidí v televizi. No a přiznejme si, že sice tátovo hruď nějaké ty svaly zdobí, ale na hrudník tohoto mladíka to prostě nemá. A opravdu jsem se nemýlila. Další tetování měl ještě na klíčních kostech a ramenech.

Kousla jsem se do rtu a jakmile se s každým jeho pohybem nějaký sval na břiše, rukách, nebo zádech napnul, myslela jsem, že si ten ret snad ukousnu. Trochu jsem se oklepala a zjistila jsem, že z mého čela odkapávaly kapky potu. Ale nemohla jsem si pomoct a sledovala ho dál. Když si přes sebe přehodil nějaké černé tričko a jeho ruce zabloudily k lemu osušky, rychle jsem si zakryla oči a otočila jsem se. Jeho odkašlání pro mě bylo znamení, abych co nejdříve zmizela. Můj pokoj byla jasná volba. Už jsem se nestarala, jak moc potichu budu. Prostě jsem se chtěla v pokudmožno co nejkatším možném čase dostat do bezpečí.

Když jsem za sebou jedním máchnutím ruky dveře zabouchla, opřela jsem se a svezla se po nich na zem. „Zatraceně...“ Ulevila jsem si a snažila jsem se uklidnit svůj dech a zároveň srdce, které kvůli  rychlému běhu nyní zběsile naráželo oproti hrudnímu koši. 

O pár chvil později se tep i všechny ostatní životní činnosti vrátily do normálního tempa a já se mohla opět zhluboka nadechnout. Přesunula jsem se k posteli, na kterou jsem dopadla a snad nikdy jsem nebyla radši, že nemám žádnou společnost. Nahmatala jsem iPhone a projížděla kalendář, kde mám zazmamenané všechny společenské události, na kterých se bude naše rodina muset objevit. I když nechápu, proč musíme dorazit na předávání hudebních cen Aria Music Awards. Tátovy kšefty nemají s hudbou ani v nejmenším nic společného. Tss... Stejně je celá naše přítomnost na této akci jen prachobyčejná propaganda.

Dalším, pro mě snad nejvíce zneklidňujícím datem, bylo 22. prosince. A to z jednoho nepěkného důvodu. V ten den totiž rodiče, tedy hlavně táta, každý rok uspořádali u nás doma ''menší'' vánoční večírek, kam zve jen své obchodní partnery a nejbližší přátele. Stejně se zde vždy sešlo více, než padesát lidí. To by se dalo ještě skousnout, ale fakt, že se zde skoro všichni ožerou jako prasata, ne. A takhle to bylo každý každičký rok. Alespoň už vždy dopředu vím, kdy se mám jít schovat do pokoje, protože tam dole se to vždy nehorázně rozjede. Navíc většina oných sponzorů jsou obyčejní, prachatí, zvrhlí, nechutní, oplzlí a alkoholičtí dědci s příšernou nadváhou a nejméně trojitou bradou, kteří se o mě a mámu rádi otírají. Brrr... Mám z toho husí kůži. Ano, kultivovaná mluva dívky. No co, mám pravdu.

Z dalšího přemýšlení nad... tou zbohatlickou, špetku inteligence postrádající nadrženou pakáží, mě vyrthlo až zaklepání na dveře. Leknutím jsem se div nepraštila o strop. Seskočila jsem z postele a běžela otevřít. Ve dveřích stál Luke, který už byl díkybohu oblečený. A o dost ležérněji, než před hodinou. V podstatě se jednalo o uplé černé džíny a tmavě modré tričko s krátkým rukávem, které přesně obkreslovalo jeho hrudník a mě nezbývalo moc k podlomení kolen. Na sucho jsem polkla a sledovala jeho pobavený výraz.

„Co?“ Zeptala jsem se a doufala, že nespozoroval, že jsem nad ním div neslintala. „Nic... Jen tvůj výraz. Tváříš se, jak kdybys mě viděla nahýho.“ Řekl a zasmál se.

„No... neměla jsem k tomu daleko chlapečku...“ Pomyslela jsem si a začala se neovladatelně chechtat. Jeho výraz se změnil na nechápavý, ale pak se začal smát se mnou.

Už mě hrozně bolelo od smíchu břicho, ale nedařilo se mi přestat. „Jsi v pořádku?“ Zeptal se mě a ještě se trochu pochechtával. „Jo, jen... Ale nic...“ Hlesla jsem mezi jednotlivými nádechy. „Uh, ta paní mi řekla, že mě tu provedeš. Tak půjdem?“ Byl netrpělivý jak malý kluk. „Fajn. Jo a ta paní se jmenuje Luisa.“ Poučila jsem ho. „Dobře. Pro příště si to budu pamatovat.“ Přikývl a usmál se.

Popostrčila jsem ho do chodby, abych mohla zavřít. A v tu chvíli udělal ten nejvtipnější facepalm, jaký jsem kdy viděla. „Počkej, já idiot něco zapomněl ve svým pokoji. Hned jsem tu!“ Vztyčil ukazováček a rozeběhl se chodbou. Uvědomila jsem si, že stále nemám boty, ale to mi bylo celkem jedno. Šla jsem mu pomalu naproti a mou hlavou se mihla otázka, co si asi tak zapomněl. No naštěstí ne oblečení...

Za pár vteřin vyšel na chodbu a šel směrem ke mě. Onu záhadnou věc skrýval za zády a já ani nebyla schopná odhadnout, co to tak může být. A pak jsem to uviděla. Za pásek si do kalhot strčil pistoli. „Chceš mě zabít nebo něco?“ Trochu jsem se vyděsila a ze zatajeným dechem sledovala jeho reakci. „Jsem TVŮJ bodyguard. To znamená, že chci zabít toho, kdo by ti ublížil. A neboj, je zajištěná.“ Mrknul a já jen kývla na znamení toho, že tomu rozumím...

❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅

Ok, tak je to konečně tu... Yaaay! Party!... Mno, prostě doufám, že jste si tuhle část užily...
Smells like unicorn spirit... Já nevim... Prostě jsem to napsala. Už mi teda solidně hrabe... xD
 
                                                 Don't forget to...
                       Have yourself a merry little Christmas Loves! 
                                 ...and also never EVER forget that...           
                               Áááj lůůf joouuu tu d můůn end bek!
                      Your AnnTheFrickinUnicorn (Pegacorn! xD) <3