The Guardian |l.r.h.

ⒸⒽⒶⓅⓉⒺⓇ ⒾⓍ. - Survival...

Wattmas - day 11

ℋey ℒoves!

Tak, tohle je zatím má nejdelší kapitola. Přes 2100 slov. Sama se divím, že se mi tuto jakousi magickou hranici podařilo překonat. Jsem za to nehorázně ráda. Jen aby bylo jasno, tahle kapitola je vlastně jeden velký flashback. Napsala jsem ho proto, aby jste věděly, jak se přesně Luke seznámil s Krvavým Drápem a tak... Písnička na boku má celkem symbolický název - 21 Guns. Je to jedna z mých oblíbených písniček od Green Day. Jen tak pro INFO... Tak já se vykecám zase až na konci a teď už vám popřeju jen příjemné a dlouhé počtení... :P

❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅

Před třemi lety (flashback)...

Luke's Point Of View

„Lucasi! Pojď okamžitě dolů!“ Hluboký a chraplavý hlas Andrewa, mého otce, se rozlehl domem. Přiznávám, že jsem se nemálo lekl. Zaklapl jsem učebnici Matematiky a seskočil z postele. Ano, Matematika byla můj nejoblíbenější předmět. Vlastně jediný, když nepočítám Tělocvik, ve kterém jsem také vždy vynikal. Po chodbě, v níž jsem minul pokoje mých bratrů, jsem došel ke schodům, které jsem po třech seběhl. V kuchyni byl táta a pochodoval z jednoho konce místnosti na druhý. Zdál se být hodně nervózní, protože sebou pořád tak různě škubal. „Co potřebuješ?“ Trochu jsem zvýšil hlas, abych na sebe upoutal pozornost. „Uhm, na nic se mě neptej, někdy ti to vysvětlím, ale ne teď. Jen mě prosím vyslechni.“

Přešel ke mně a pevně mi stiskl ramena. „Co je?!“ Naléhal jsem, ale on mě obdařil nabubřelým nakrčením nosu. „Buď zticha!“ Okřikl mě a dál mě probodával pohledem. „Takže... Za půl hodiny si pro tebe příjde jeden pán a odvede tě do takového tábora. Neboj, je to něco jako skautský tábor.“ Trochu se pousmál a já věděl, že to je lež. „Ale co škola? A Ben s Jackem? A máma? Ví o tom?!“ Vychrlil jsem ze sebe a mé srdce začalo bušit o sto šest. „O to se nestarej. Jedeš sám!“ Zahřměl a ve mě to poskočilo. „Teď si běž zabalit pár věcí a až uslyšíš zvonek, přijď sem. Pán si tě převezme.“ Dokončil a pokračoval v tom, co dělal předtím. Odplazil jsem se po schodech zase nahoru a jakmile jsem vlezl do mého pokoje, začal jsem přemýšlet nad nějakým hlubším významem tátovo slov. Je to snad nějaký test? Nebo žert?

Aniž bych zaznamenal zaklepání, dveře se otevřely a stáli v nich Jack s Benem. „Brácha? Co se tam dole stalo? Slyšeli jsme nějaký křik. Že tys něco provedl?!“ Spustil Ben a uchechtl se. Přidal se k němu i Jack, ale když spatřili mojí tvář, která byla od pláče celá napuchlá, nechali toho a přispěchali ke mně. „Ježiši Luku! Co je?!“ Posadil jsem se a rukávem mikiny si začal utírat další slzy. Vždycky jsem se styděl, když jsem před bratry brečel, ale teď to bylo jiné. „Já nevím. Je-... Jen mě zavolal dolů a řekl mi, že mě posílá do nějakého tábora, nebo co.“ Vydal jsem ze sebe a docela jsem pochyboval, že mi rozuměli, protože jsem dost drmolil. „Do jakýho tábora?!“ Pokračoval ve výslechu Ben a já jen pokrčil rameny, protože jsem sám odpověď neznal.

„Co to má znamenat?! Neboj, něco mu zase přelítlo přes nos, vždyť ho znáš. Já s ním zajdu promluvit. Všechno bude v cajku, ju?“ Jack na mě mrkl a odběhl z pokoje. Ben si sednul na postel vedle mě a poplácal mě po rameni. „Už dobrý?“ Vtáhnul mě do objetí a nyní mě poplácával po zádech. Ben byl z nás třech ten nejstarostlivější. Až ten založí rodinu, bude to dobrý táta a manžel. Tím jsem si jistý. 

Jack's Point Of View

Táta stál u sporáku a něco si pro sebe mumlal. „Tati?“ Odkašlal jsem si a šel k němu blíž. „Co.“ Vydechl a opřel se o sporák zády. „Já jen... Co je to za tábor? Ten, kam posíláš Luka.“ Zvedl jsem obočí a přešel jsem těsně před něj. „Zásilka... TA zásilka... Podělal jsem to.“ Celou dobu pozoroval podlahu. Jen já, táta a Ben jsme věděli o téhle tátově vedlejšovce. Shodli jsme se na tom, že Luke je na to zatím moc malý. A pokud jde o mámu... Ta by nás zabila. „Vždyť to je už tak půl roku! Neříkej, že si podělal další! A vůbec... Co to má co dělat s Lukem?!“ Téměř jsem zakřičel. Bál jsem se toho nejhoršího.