Try this✔

6.Nástup do letadla

,,Naposledy žádáme cestující letu *** aby se dostavili na palubu letadla. Odlet se uskuteční za pět minut." Ozvalo se z repráku a v ten moment vyběhl Langa ze záchoda. ,,Pohni, už to bude odlétat !" ,,Jo !" Hlesl, ale to už jsme se oba rezeběhli ke vstupu do letadla. Langa totiž odmítal jít na záchod právě v letadle, takže si odskočil ještě tady. Doběhli jsme ke vstupu, kde už nikdo, až na jeden pár u kontroly, nestál. Letušce jsme ukázali letenky a ta nás s úsměvem poslala do nějakého tunelu. Nikdy jsem letadlem neletěl, takže jsem se dost těšil. ,,Dobrý den, mohu se podívat na vaše letenky ?" Zeptala se mile taková mladá hnědovlasá letuška a usmála se. ,,J-Jistě." Řekl jsem o trochu omámeně a podal jí je. ,,Dobrá... To máme sedadlo C a D v řadě 19... Tudy prosím, je to tak nějak uprostřed."

Reki nad tou letuškou pomalu slintal, celkem mě to mrzelo, ale tak... Nehodlám dělat scény. ,,Děkujeme." Řekl jsem a začal jsem ho tlačit pryč, protože jinak by si u ní asi ustal. ,,Byla hezká, viď ? Kolik si myslíš že jí bylo ? Přišla mi nějaká mladá, určitě to nebyla japonka." Básnil Reki a já ho s falešným úsměvem následoval. Naštěstí sedíme vedle sebe. ,,Reki, chceš být u okna ?" ,,Můžu ?" Zeptal se s úsměvem a v očích mu zajiskřilo. ,,Jistě, chci aby jsi si to užil."

,,Díky ! Jsi úžasný Lango." Zaculil jsem se a otočil jsem se zase dopředu, nechtěl bych se tady teď natáhnout. Došel jsem až k našim sedadlům, na prvních dvou sedadlech seděl takový starší pár. ,,Sedíte tady drahoušci ?" Zeptala se ta starší paní a oba si nás prohlédla. ,,Ano, máme tady sedět." Odvětil jsem, ale to už se oba zvedli a pustili nás si sednout. Já seděl u okýnka, Langa vedle mě a pak seděla ta babča s dědou. ,,Kam máte namířeno chlapci ?" Zeptala se a já se trochu předklonil abych viděl. ,,Tady můj kamarád má jet důležitý snowboardový závod, takže s ním jedu jako taková podpora. Viď Lango ?" Modrovlásek se mírně pousmál a kývl. ,,Oh, opravdu ? To je skvělé. Náš vnuk taky dřív snowboardoval, ale co nastoupil na vysokou tak se na to vykašlal. Před pár lety totiž zemřel jeho učitel a on ztratil motivaci. Bylo mi toho muže líto, nechal toho po své smrti mnoho dobrého." Pronesla se smutným úsměvem a ten dědula se mírně zamračil. ,,Oliver byl dobrý muž, nepřál by si aby se kvůli němu truchlilo." Oliver ?

Při jejím vyprávění se mi vybavil můj otec, ale když zmínil jméno Oliver, zamrazilo mě. ,,M-Můžu se zeptat jak se jmenoval ?" Zeptal jsem se trochu přiškrceně a podíval jsem se na ně. ,,Oliver Hasegawa... Nechť je mu země lehká." Řekl ten chlápek a já sklopil pohled. ,,Lango..." Zamumlal Reki a položil mi ruku a shrbená záda. Jen jsem mírně zavrtěl hlavou. ,,Znáte ho ? Ve svém oboru celkem vynikal." Oznámila ta babka a mě se do očí navalily slzy. Mluvili o něm hezky, ale mě to přineslo jen bolestné vzpomínky. Táta mi strašně chybí. ,,Myslím že už jsme to jméno oba zaslechli..." Prohodil Reki a já na sobě cítil jeho ustaraný pohled. Setřel jsem si slzy a zase se narovnal. ,,Dobrý ?" Zašeptal a já se na něj pousmál. ,,Jo, díky Reki."