Try this✔

20.Soutěžící

Zbytek cesty už proběhl v pohodě. Povídali jsme si o všem možném a Langa mi ukazoval různá místa okolo kterých jsme jeli. ,,Už mám hlad." Zaklel jsem a opřel jsem si hlavu o sedadlo před sebou. ,,Ty máš vždycky hlad." Zasmál se Langa a pak se sehnul pro něco do batohu. ,,Na, není to moc, ale stejně budeme za chvíli na místě." Řekl s úsměvem a předal mi nějakou sušenku. ,,Díky moc, jsi skvělý !" Zaculil jsem se a hned na to, jsem se začal dobývat pro obsah obalu. ,,Jak to vůbec bude s ubytováním víš ?" Zamumlal jsem s plnou pusou a zase se podíval ven. ,,My budeme ubytování v nějaké horské chatě. Budeme tam s dalšími lidmi co obsadili v žebříčku prvních pět míst. Navíc má každý s sebou jednoho hosta." ,,Tak snad to nebude nějaká díra."

,,To si nemyslím, viděl jsem obrázky a vypadá to fakt hezky. Navíc by jsme tam měli mít i vlastní horké prameny, takže si myslím, že to nebude problém." Řekl jsem jednoduše a jemu se zajiskřilo v očích. ,,Budu ti věřit." Zaculil se a já se, stejně jako on, zadíval ven na tu nádheru. Autobus po pár minutách zastavil v samém srdci tohoto národního parku a z mikrofonu se ozvalo hlášení. "Běžní hosté tohoto parku dorazili na místo, poprosíme vás, aby jste si vystoupili a převzali zavazadla. Soutěžící nadcházející soutěže poprosíme o přestoupení do jiného autobusu, ovšem výherci prvních pěti míst ve kvalifikaci, pojedou s námi ještě chvíli, takže vás poprosím o zdržení. Doufám, že jste si jízdu užili a přejeme vám příjemný pobyt."

Langa mi přeložil co ten hlas říkal a já jen sledoval jak se lidé ženou z autobusu ven. ,,Reki..." Ozvalo se a já se koukl na culící se Kanao. ,,Budu tady vystupovat, jsem ráda že jsi popřemýšlel o tom co jsem ti říkala. Uvidíme se na závodech, pa." Řekla s úsměvem a já se taky usmál. ,,Dobře, budu se těšit. Děkuju a pozdravuj přítele." Langa mi věnoval překvapený pohled. ,,Kanao jela za přítelem který taky bude závodit. Je to hodná holka." Vysvětlil jsem a on jen chápavě kývl. ,,Jak dlouho ještě pojedeme do hotelu ? Ehm... Chaty." Zeptal jsem se a on se zamyslel. ,,Ještě asi patnáct minut, už to není daleko." Jen jsem kývl a následně jsem se začal rozhlížet. Opravdu tu zbylo už jen pár lidí. ,,Neznáš tu někoho ?" Zeptal jsem se tiše a modrovlásek se naklonil tak, aby se taky mohl rozhlédnout. ,,Hm... Asi ne." ,,Hele, nejsi ty Langa Hasegawa ?"

Já i Reki jsme se otočili na nějakého vysokého klučinu tak v našem věku. Měl maximálně 170 cenťáků a krátké vyholené vlasy. Na krku měl řetězy, v uších tunely. Vypadal jak typický kluk co vymetá bary každý druhý den, ale já ho moc dobře poznal. Patří mezi nejlepší snowboardisty v naší věkové kategorii a taky obsadil první místo v kvalifikaci. Překvapilo mě že umí Japonsky, jelikož je to Rus. Ale tak vím, že je to fakt chytrý člověk, sice na to nevypadá, ale fakt v té palici něco má. ,,Jo, to jsem já." Jen se krapet ušklíbl. ,,Slyšel jsem že si přešel na kolečka, nestál jsi na prkně rok, doufám že jsi furt tak dobrý jako dřív. Celkem jsem se na náš závod těšil. Byl jsi mou motivací na to, abych sem vůbec jel. Bude to zábava." Řekl a odešel si sednout do zadní části autobusu. Čím víc se tak koukám na ty lidi, tím větší mám strach.