Try this✔

9.Přílet

Langa se vrátil celkem podrážděný. Že by na tom záchodě fakt byl ? Pochybuju totiž nad jejich velikostí a vzhledem. ,,V pohodě ?" Zeptal jsem se opatrně a on jen něco souhlasného zabručel. Radši jsem ho nechal být a opět jsem se zadíval z okýnka. Opravdu se mi líbil tenhle výhled. Všechno bylo jak na dosah ruky. Až takhle z výšky si člověk uvědomí, jak malý vlastně vůči světu je. V dálce šli vidět zasněžené hory i různá města a vesničky. Jezera která se z výšky dala vidět zdobila krajinu a já to s nadšením sledoval. K mému překvapení se Langa nahnul a také se podíval ven. V očích mu zajiskřilo a na tváři se mihl mírný úsměv.

,,Dneska ještě přespíme tady v Edmontnu, zítra ráno se přesuneme do Jasperu a tam budeme tři dny do zahájení soutěže. Pak budeme mít den volna a sedmý den poletíme rovnou domu." Řekl jsem a s mírným úsměvem jsem sledoval zvětšující se město. Letadlem se ozval hlas oznamující ať se připoutáme a posadíme na svá místa. ,,Lango..." Ozvalo se po chvíli ticha a já se na něj podíval. Vypadal celkem utrápeně. ,,Chtěl jsem se ti omluvit. Asi tě dost chytlo že jsem tě nechal spát u mě, tak-" ,,Cože ?! N-Ne to ne !" Vyhrkl jsem a snažil se ignorovat své hořící tváře. ,,Reki to je v pohodě ! J-Já... Jen na mě prostě dolehlo to všechno a...Přišlo mi to trochu divný... P-Promiň že sis myslel že to je kvůli tobě. T-To já tě zalehl." Trapné vymluvy Lango ! Reki se začal smát a nakonec si úlevně vydechl. ,,Tak dobrý. Bál jsem se, že by ti to vadilo, nechtěl jsem tě nějak vyvést z míry." Oznámil i to jsem se i já pousmál. Přesně to se mu povedlo, ale to mu říkat nemusím.

Byl jsem rád že si to nebral k srdci a zároveň se mi dost ulevilo. Taky jsem ale pociťoval trochu smutek, jelikož to pro něj musí být asi fakt těžké. Nikdy jsme o jeho rodině moc nemluvili a kromě jeho mamky o nikom nic nevím. ,,Aaah...Začínám mít hlad. Tady v Americe jíte hodně hamburgery, že jo ? Doufám že mě na nějaký pořádný vezmeš." Zaculil jsem se a lehce ho šťouchl loktem. ,,Čekal jsem kdy se zmíníš o jídle." Uchechtl se a následujících několik minut jsme probírali jídlo. Z toho všeho mi fakt extrémně vyhládlo, takže jsem vystartoval z letadla co nejdřív to šlo. Chudáka Langu jsem táhl za sebou jak dítě svého oblíbeného plyšáka. ,,Waaaa vidíš to ? To je úžasný !" Hlesl jsem nadšeně, když jsem se zahleděl na ten výhled z letiště. Bylo to úplně jiné než v Japonsku.

Reki vystartoval z letadla jak střela a mě táhl za sebou. Odbavili jsme se co nejrychleji to šlo a pak vyběhli ven. Nadechl jsem se příjemně chladného vzduchu a taky se rozhlédl. Pohled mi zase skončil na jeho usměvavé tváři a já cítil motýlky v břiše. Stačí mi jen jediný pohled a já se můžu zbláznit, tohle není normální. ,,Lango, pojedem ?" Zeptal se nadšeně a už oddělával skateboard od kufru. ,,R-Reki počkej !" Zavolal jsem, ale to už stál ten chytrák na prkně. ,,Co ?" ,,Jak chceš asi jet a vézt kufry zároveň, hm ?" Zeptal jsem se trochu káravě a on se zatvářil jak kopnuté štěně. Jen jsem si povzdechl. ,,Hodíme si věci do hotelu a pak si půjdeme zajezdit, ano ?" ,,Fajn..." Zabručel a s prknem a kufrem v ruce jsme se vydali najít nějakého taxikáře.