Try this✔

30. Vyznání

On mi chce způsobit infarkt, nebo o co se jako snaží ?! Co mám dělat ? Kam mám dát ruce ? Můžu si lehnout trochu jinak ? Doufám že nejsem moc zpocený...Může vůbec dýchat ? Bože co mi to děláš ?! Maminko pomoooc... Jak si mám tohle chování prostě vyložit ? Vždycky byl takový poťouchlý a občas dostal takovou "tulivou" náladu, ale tohle se stalo poprvé. A ta pusa v noci ? Co to mělo být ?! Asi už mi z toho hrabe. Měl bych jít spát. Hlavu jsem mu radši zabořil do vlasů a podvědomě jsem se pousmál. Cítil jsem, jak se moje srdce snaží vyskočit z hrudi a v břiše mi létalo hejno motýlků. Bylo mi tak hezky a zároveň divně. Třeba mu je jen líto, že jsme se teď furt hádali a myslí si, že to takhle odčiní. Co já vím co se mu honí v té jeho hlavince.

Takhle u něj mi nedělalo žádný problém usnout. Během chvíle jsem se objevil v říši snů a začal mu podvědomě slintat na tričko, protože to prostě ve spaní dělám. Moc dobře o tom vím.

Probudilo mě ťukání na dveře, a tak jsem ještě rozespalý zabručel že je otevřeno. Ještě v polospánku jsem si k sobě víc přitáhl svůj polštář a ani moc nevnímal, co se děje v okolí. ,,Omlouvám se že ruším, ale nevyzvedli jste si oběd. Kam vám ho mám dát ?" Pootevřel jsem oči a pohled mi spadl na mladou holčinu v obleku, očividně nějakého zaměstnance. ,,Mmm...Na stůl prosím, Děkuji." Zabručel jsem a ona s rozloučením rychle vypadla. Já zase spokojeně zavřel oči. ,,Hmm, Lango... Kolik je ?" Zamumlal z ničeho nic můj "polštář" a mě jaksi došlo, jak to muselo vypadat. Urychleně jsem ho pustil a dostal se z jeho sevření.

Nespokojeně jsem zabručel, hned jak mi zmizelo mé osobní topení. Donutil jsem se otevřít oči a hned se mi naskytl pohled na rudého Langu, který si zakrýval tvář. Nějakým způsobem se se posadil a následně protáhl. ,,Děkuji za odpověď." Uchechtl jsem se unaveně a natáhl jsem se přes něj k telefonu. Seděl tam jak vysochaný, přišlo mi to celkem vtipné. ,,R-Reki... Proč to všechno děláš ?" Zašeptal s pohledem upřeným do matrace tak, že jsem ho skoro neslyšel. ,,Dělám co ?" Opravdu jsem moc nechápal, zrovna teď nic nedělám. ,,N-No ta náhlá změna nálad. To objímání, nebo ta p-pusa... Prostě tohle..." Zněl strašně zničeně. Přemýšlel jsem co na to říct. ,,Prostě se mi chtělo."

,,Reki to není odpověď." Řekl jsem zoufale a konečně se na něj podíval. Opravdu jsem se cítil hrozně divně. Nic mi na to neřekl, jen odvrátil pohled. Fajn, prostě mu teď řeknu co mám na srdci. Buď se to podělá, nebo ne. Ale musí vědět pravdu. ,,Reki, tohle co děláš...Mi na jednu stranu strašně ubližuje. J-Já tě miluju Reki. A to že tohle všechno děláš a já vím, že je to jen z rozmaru mě ničí ! Jsem nechutný a sobecký, já to vím. Ale to co k tobě cítím je ve mě už strašně dlouho a teď nevím jestli být rád, nebo brečet. Prostě už nevím co dělat." Řekl jsem na rovinu setřel jsem si slzu, která se drala ven. Cítím se strašně uboze.