Try this✔

39.Závodiště

Jak jsem říkal, nakonec jsme všechno v pohodě stihli a pár minut před sedmou už jsme seděli v autobuse. Za celé ráno se Melissa na Langu ani nepodívala a to mi vyhovovalo. Modrovlásek seděl na kraji u okna a já se mu opíral o rameno. Dohnávala mě únava, zatímco on byl jak na jehlách a po známkách únavy nebyla ani památka. ,,Neboj se, zvládneš to levou zadní." Řekl jsem s úsměvem a on se mírně pousmál. ,,Snad jo." Vím že ho uklidňuje objetí, ale teď jsem si na to netroufal, takže jsem se dál lehce upíral o jeho rameno. Momentálně neměl bundu a byl tu jen terotričku a tenké mikině, já bych teda asi umrzl, ale tím pádem mu šel krásně vidět ten kousanec na krku. Jak jsem říkal, asi jsem to trochu přehnal...

Měl jsem strašné nervy a taky chuť zachumlat k němu do objetí a už nevylézt, ale to nešlo, alespoň ne teď. Byl jsem strašně rád i za ten chabý dotyk, který mi věnoval. Z ničeho nic se tiše zasmál a posadil se normálně. ,,Copak ?" Zeptal jsem se a podíval se na jeho narůžovělou tvář. ,,Vůbec nic. Není ti zima ? Asi si čapnu deku." Řekl a trochu se zatřásl. ,,Mě ne, chceš jí podat ?" ,,V pohodě, vždyť je hned tady." Zaculil se a rovnou se pak postavil, aby se natáhl do úložného prostoru. Hned jak se zase posadil se přikryl až po ramena a mě přikryl taky. Jen jsem se nad tím uchechtl a rozhlédl se po okolí. Všichni účastníci si všímali svého a já si spokojeně jednou rukou podepřel hlavu tak, abych mohl koukat z okna ven a druhou ruku jsem mu dal na stehno.

Celý jsem zrudnul když mi dal ruku na stehno a bleskově jsem se na něj podíval. Zasněně se koukal z okna a mírně se červenal, zatímco ze mě se stalo doslova rajče. Jen jsem přidušeně vydechl všechen přebytečný vzduch a opět se mu opřel o rameno. Momentálně se z něj prostě stala moje opěrka, ať už se mu to líbí nebo ne. Hodina cesty uběhla strašně rychle, chvílemi jsme si v klidu povídali, jen tak se koukali z okna, nebo poslouchali písničky. Překvapilo mě kolik lidí už na místě bylo. Od snowboardistů, pořadatelů, přihlížejících, až po lidi z televize. ,,Lango, tak už pojď." Řekl jsem a zatahal jsem ho za rukáv. ,,Už běžím." Zasmál se a vzal si své prkno a boty. ,,Nechceš s tím pomoct ?"

,,Ne, to je v pohodě, díky." Řekl jsem s úsměvem a společně jsme se vydali co nejrychleji zapsat, aby jsem na něj pak měl ještě trochu času. Pár lidí už ve frontě stálo, dokonce jsem pár lidí i poznal, ale očividně se do fronty mohli postavit jen soutěžící. ,,Reki, Lango !" Ozvalo se najednou a my se oba otočili. ,,Kanao !" Řekl nadšeně Reki a celý se rozzářil. Alespoň tu nebude sám. Vedle ní šel s úsměvem vysoký brunet s kratším strništěm. ,,Zdravím, jsem Artur. Kanao mi o vás vyprávěla, bude mi ctí s tebou závodit." Řekl a s námi oběma si podal ruce. ,,Jsme rádi že tě poznáváme." Řekl Reki a ještě víc se usmál. Je to takové moje sluníčko.