Try this✔

7.Spánek

Chvíli potom, co jsme si sedli se oznámilo, že se bude odlétat a začal takový ten klasický postup při vzletu. Zkontrolování zavazadel, zapnutí pásů, bezpečnostní kontrola a pak už zlouhavý vzlet. Při tom jsem Rekimu nabídl bonbóny, aby mu nezalehly uši. Byl natěšený jako dítě a mě hřálo u srdce vidět ho takhle spokojeného. ,,Lango, Lango vidíš to ?! Všechno je to tak malinký." Hlesl nadšeně a zatahal mě za tričko, abych se k němu víc naklonil. ,,Jo... a to počkej až poletíme nad horami." Řekl jsem s úsměvem a pak jsem se zase normálně opřel. Tohle bude dlouhý let.

Během letu jsme si povídali, ale asi v půlce Langa usnul. Říkal mi ať počítám s tím že v letadle spí, takže jsem to čekal. Nasadil jsem si sluchátka a zadíval se z okna. Takhle nad mořem toho není sice moc vidět, ale i tak je to úžasný. Dost jsem se bál turbulencí, ale zatím žádné nebyly a Langa říkal že v takhle krásném počasí to ani tolik nehrozí, což mě dost uklidnilo. ,,Můžu nabídnou ještě něco k pití ?" Ozvalo se u nás a já se podíval na tu pěknou letušku co stála u vstupu v letadle. Ti dva si objednali a ona se pak s úsměvem podívala na mě. ,,Já bych poprosil zelený čaj. Um..dvakrát." Řekl jsem s pohledem na Langu a ona se mile usmála. Všem nám nalila co bylo potřeba a pak šla zase dál. Byla fakt hezká. Zase jsem zapadl do sedačky a na stolek položil čaj pro sebe a modrovláska. Ten spokojeně pochrupkával a nevěděl o světě.

Zrovna během napínavé scény ve filmu jsem postřehl, jak s sebou Langa začal klimbat ze strany na stranu. Vypadlo to že si hlavu položí na rameno té babči, takže jsem ho jemně zatáhl na mou stranu. Jestli se bude o někoho opírat, budu to já. Samozřejmě jenom proto že jsem přátelé ! Nic víc v tom není ... Opřel se mi o rameno, ale stejně mu ta hlava furt sjížděla, tak jsem si ho opatrně položil na klín. Vypadal tak spokojeně když spal, že mě to donutilo k mírnému úsměvu. ,,Musíte být opravdu dobří přátelé." Pronesla z ničeho nic ta babča a já se na ní překvapeně podíval. ,,Jo, to jsme. Nikdy bych ho za nikoho nevyměnil." Řekl jsem vážně a zase se na něj podíval. ,,To věřím. Máte štěstí že se máte navzájem. Takového přítele si u sebe drž." ,,Budu." Zaculil jsem se a když si ta babča zase nasadila takovou tu klapku na oči aby mohla spát, zadíval jsem se zase na film. Langu jsem podvědomě drbal ve vlasech a mé myšlenky se ztratily v probíhajícím filmu o hrdinech.

Za normálních okolností se mi nic nezdá, nebo si představuju skatovaní. Ale tentokrát jsem si vybavoval tátu a Rekiho. Jak mě od dětství učil na prkně a pak přišel on a učil mě na skatu. Oba byli stejní. Milovali to co dělali a snažili se ten pocit vštípit do ostatních. Ať už to bylo na sněhu, nebo na asfaltu, vždy stál někdo vedle mě. Už jednou jsem přišel o člověka, na kterém mi záleželo. Nedovolím aby se to stalo znova.

***
Omlouvám se že včera nevyšla kapitola, bylo mi fakt špatně ani dneska mi ještě není nejlépe. Každopádně doufám že se vám zatím příběh líbí a k tomuhle příběhu přidávám dneska ještě jednu kapitolku, jako takovou menší omluvu 💕