Try this✔

27.Vysvětlení

Z ničeho nic se praštil do čela. Já si setřel slzy a nechápavě se na něj podíval. ,,Reki, to číslo nebylo pro mě, ale pro tebe." Řekl nakonec s povzdechnutím a já ani nemusel nic říkat, než pokračoval. ,,Úplně jsem na to zapomněl. Předala mi ho taková ta hezká letuška a já ti ho měl dát. Nějak jsem to vypustil z hlavy...Promiň." Hlesl a já ho chviličku zaraženě pozoroval, než mi došlo koho vůbec mluví, ale nakonec jsem se jen zasmál. Langa vypadal zmateně, což mi na smíchu jen přidalo. ,,Reki...Nepraštil jsi se v tom lese do hlavy ?" Zeptal se nejistě a já se mu zadíval přímo do očí. V břiše mi prolétlo hejno motýlů a pohled mi na vteřinku spadl na jeho rty. Okamžitě jsem zavrtěl hlavou a podobné myšlenky jsem se snažil ignorovat. ,,Asi jo..." Zamumlal jsem a pak jsem se zamylel. Chtěl jsem mu moje chování nějak odčinit a pořádně se omluvit. ,,Lango ? M-Můžu tě obejmout ?" Zahuhlal jsem a postupně jsem cítil jak se měním v rajče. Proč jsem se na to vůbec ptal ? Měl jsem to udělat bez zeptání jako vždy.

Přišlo mi zvláštní že se zeptal a cítil jsem jemné šimrání v břiše. ,,Jasně... V čem je problém ?" Viděl jsem jak se usmál a začal se dostávat z hromady peřin. Rozevřel jsem náruč a očekával že mě rychle obejme, ale on si k mému překvapení vlezl na můj klín a celý se na mě natiskl, hlavu si opřel o mé rameno a ruce si spojil za zády. Celý jsem doslova stuhl a nabral jsem krev do tváří. ,,R-Rek-" ,,Vadí ti to takhle ?" Zahuhlal a já s sebou trhl. ,,Ne..." ,,Tak jen seď prosím." I když jsem byl stále v transu, i já ho obejmul a pohodlně se o něj opřel, stejně jako to udělal on. Cítil jsem jak mi srdce bije jako splašené, ale také jsem dobře cítil, že nejsem sám.

Byl jsem strašně nervózní a to jsem ani nechápal proč. Bylo mi u něj hezké teploučko a uklidňoval mě fakt, že jsme tu spolu. ,,Ještě jednou se omlouvám." Řekl jsem do ticha, ale pak jsem ucítil ruku ve svých vlasech. ,,Já tobě taky. Příště se mi prosím neboj něco říct rovnou, ano ?" Mírně jsem se pousmál a trochu víc si ho k sobě natiskl. Co když ho opravdu miluju ? Cítím se s ním jinak než mezi obyčejnými přáteli, ale na druhou stranu je pro mě jako můj bratr... I když, tohle bych s bráchou asi nedělal. Miya říkal že si to mám nejlépe ověřit, ale jak ?

Užíval jsem si to ticho, klid a Rekiho přítomnost, jenže furt bylo asi půl čtvrté ráno a únava mě donutila k zívnutí. Reki se ohtáhl na délku paží a stále se mě držel za krkem. Cítil jsem jemné brnění na kůži a já si protřel oči. ,,Promiň, nedošlo mi že jsem tě vlastě vzbudil..." Řekl omluvně a já se mírně pousmál. ,,V pořádku, ale asi by jsme měli jít spát." Řekl jsem jednoduše a čekal že sleze, ale on se z ničeho nic přiblížil a políbil mě. Byl to jen letmý dětský polibek na rty, ale já celý zamrzl. Sledoval jsem jeho milý úsměv a i když byla tma, tak se na něm rýsovaly rudé tváře. ,,To bylo na dobrou noc..." Zahuhal, slezl ze mě a zahrabal se pod deky. Já ze sebe nemohl nic dostat. Celé moje tělo bylo jak v plamenech a můj mozek právě prodělal výpadek. Podvědomě jsem si sáhl na brnící rty a pak se rychle podíval jeho směrem. ,,D-Dobrou."