14.Recepce

740 90 13
                                    

,,Aaah jsem plný !"Zaklel jsem a následně jsem hodil šipku do postele. ,,To mi povídej... Já říkal že už se nemáme cpát tou zmrzlinou." Zamumlal Langa a natáhl se vedle mě. ,,Když ona vypadala dobře..."
Langa se zasmál a pak se zvedl z postele. ,,Jdu si hodit sprchu." Prohodil a pak fakt odešel. Já si mezitím vzal do ruky mobil a chvíli jsem odepisoval pár lidem. Kupodivu mi psal i Miya a zajímal se o to, jak to tu zatím probíhá. Napsal jsem mu tak nějak o všem co se za dnešek stalo a sotva jsem to dopsal, tak přišel Langa jen ve spacích teplácích a ručníkem kolem krku. ,,Reki asi se ti nechce skočit dolů pro fén, co ? Já ho s sebou nemám a nechci chodit mezi lidi takhle." Chvíli mi trvalo než jsem pochopil na co se ptá, ale pak jsem jen něco souhlasně zamumlal a proběhl jsem kolem něj. Cítil jsem takové divné svrbění v břiše a knedlík v krku když na mě mluvil, takže jsem byl na jednu stranu rád, že jsem mohl vypadnout. Tohle bylo divný...

Reki vyběhl rychle z pokoje a já se posadil na kraj postele. Miya mi psal abych zkoušel jeho reakce v různých situacích, ale podle toho jak zdrhnul, tu prašivou kočku přestanu poslouchat. Reki vypadal zaskočeně a vyděšeně. Měl bych se hlídat, prostě to musím vzdát. Reki nebude na kluky ani kdybych se za to modlil třicetkrát za den. S povzdechnutím jsem se svalil do peřin. Co mám dělat aby si mě alespoň všimnul... I když je to asi sobecký..nechci být jen kamarád.

Když jsem jel výtahem tak jsem trochu přemýšlel. Přeci jsem Langu takhle už viděl, proč jsem měl takový divný pocit... Jako mám ho rád a vypadá hezky, ale takhle by se moje tělo chovat nemělo. Přešel jsem až na recepci, kde ale kupodivu nikdo nebyl. Jako je devět večer, ale tak někdo by tu být měl, ne ? Po delším zkoumání haly jsem zaslechl smích zvenku. Všiml jsem si takové mladé holčiny co seděla dneska večer za pultem, s cigaretou v ruce a s nějakým klukem naproti ní. Vyšel jsem ven a až pak jsem si uvědomil že je to ten kluk, který se dohadoval s Langou. ,,Ehm...Can I ask you ?" Vyblil jsem a nervózně se pousmál. Vůbec anglicky neumím a až teď mi tak nějak došlo, že absolutně nevím jak se zeptat na fén. Sakra co mám říkat ?!

Jelikož jsem se po chvíli začal nudit, natáhl jsem se pro telefon. Všiml jsem si tam zmeškaného hovoru od mamky, takže jsem jí rovnou zavolal.

,,Vy jste jeden z těch dvou Japonců, ne ?" Zeptala se ta holka a i když zněla celkem nepříjemně, byl jsem rád že umí japonsky. ,,Ano... Potřebovali bychom jeden fén na pokoj, jestli je to možné." Řekl jsem s mírným úsměvem a snažil se ignorovat toho blonďáka. ,,Hmm, hned to bude." Řekla a odešla do hotelu. Já se naposledy podíval na toho dvoumetrového kolose a když se uchylně ušklíbl, radši jsem se vydal za tou holkou. Ta od někud vyštrachala černý fén a předala mi ho. ,,Děkuju." Jen něco zabručela a vrátila se ven za tím klukem. Byla příjemná asi jako já když mám hlad...

Try this✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat