Try this✔

24. Ztracení

,,Voláš kvůli Langovi, že jo ?" Řekl jsem mírně otráveně místo pozdravu, když mi zavolal Miya. ,,Co ? To není pravda... Copak nemůžu zavolat svému úžasnému kamarádíčkovi ?" Jen jsem se ušklíbl a protočil očima. ,,Tak co chceš ?" ,,Hele, nebuď otrávený. Co se stalo ?" Jen jsem si povzdechl. Přemýšlel jsem co všechno mu mám říct. I když je Miya někdy otravný, dokáže v podobných situacích dobře poradit... ,,Pohádal jsem se s Langou." ,,Proč ?" ,,Protože jsem idiot." Hlesl jsem vyčerpaně a víc se zachumlal do své bundy. Byla tu zima. ,,To vím že se dokážeš chovat jak idiot, ale teď k věci. Co přesně se stalo ? Většinou se nehádáte." Rozhlédl jsem se po okolí, jestli náhodou není někdo v mém okolí, naštěstí jsem tu byl sám. ,,Miyo... J-Já...Myslíš že je možný žárlit na někoho, když mezi vámi nic není ?" Zamumlal jsem a na druhé straně se ozvalo uchechtnutí. ,,Reki, Reki, Reki... Vy jste takový hlupáci že to není možný." Překvapeně jsem zamrklal ignoroval jeho smích. ,,Jak to jako myslíš ?"

Babička od hotelu nebydlela daleko, takže jsem tam do patnácti minut byl. Deptalo mě že mi Miya už nezavolal a byl stále nedostupný.
S povzdechnutím jsem zaťukal na dveře, u kterých jsem nestál víc než rok. Po chvíli vykoukla starší dáma s brýlema na nose a nabručeným výrazem ve tváři. ,,Ahoj babi..." ,,Lango..."

To co mi řekl Miya mě dostalo. Měl jsem chuť si prostřelit palici s tím, jak moc debilní jsem. Choval jsem se tak strašně hloupě, vyčítal jsem si úplně všechno co jsem řekl.  Přikázal jsem si najít Langu, takže jsem se od chaty snažil nějak vzpomenout, jak mi modrovlásek popisoval cestu. Chvíli mi mé skvělé výpočty fungovaly, ale po dvaceti minutách chůze jsem začal panikařit. Neříkal nic o útesu, nebo vodopádech... Kde to sakra jsem ?!

Vytáhl jsem si z kapsy mobil, jenže to bylo marné. Byl jsem uprostřed lesa, nebyl tu žádný signál a už bylo dost šero. Nejen že bylo již kolem šesté, ale také bylo zataženo, což v tomhle zimním počasí nedělalo dobrotu. ,,Haló ?!" ... ,,Je tady někdo ?!" Nic. Jen ticho a pár vyděšených ptáků odlítajících pryč. Měl jsem strach. Nevěděl jsem ani kudy se vrátit, nebo co dělat. Nehledě na tu hnusnou zimu a hlad. ,,Lango..." Zamumlal jsem do prázdna a snažil se mezi stromy najít jakoukoliv známku civilizace.

Babička byla nejdřív taková zamlklá a vůbec mě nechtěla pustit dovnitř, ale když zjistila že mám jet tenhle závod, nechala mě vejít. Nakonec to všechno dopadlo lépe než jsem myslel, hezky jsme si popovídali a ona slíbila, že zavolá mamce. Byl jsem za to rád. Vždy spolu měly dobrý vztah a kvůli tátovo smrti se to rozpadlo. Předala mi mé staré věci a já asi po dvou hodinách konečně odešel. Neměl jsem v plánu jít rovnou do chatky, chtěl jsem tady navštívit jedno moje oblíbené místo. Jasperský národní park je úžasný, ale jsou tu i místa, o kterých normální turisti neví. Pár minut odsud je menší vodopád. Je zapadlý v lese a normální člověk by tam nešel. Ten les je dost hluboký a lehce se v něm zabloudí, takže někdo kdo to tam nezná by byl nahraný. Naštěstí to tam znám jak své boty. Dokážu se v lese v pohodě orientovat a to i když je tma. Proto jsem tam zamířil, i když jsem měl u sebe prkno a boty.