Try this✔

25.Výhled

Opravdu jsem panikařil. Ten les byl jak bludiště a já se vždy vrátil na okraj té skály. Celý jsem se klepal zimou a různé zvuky co z toho temna vycházely, mi na strachu jen přidávaly. Signál jsem nikde nemohl chytit a navíc se i zvedal vítr. Schrňme si to. Jsem někde v hlubokém lese na místě, kde to absolutně neznám, jsem pohádaný s Langou, takže mě ani nebude hledat, protože si bude myslet že trucuju a navíc se počasí horší každou minutu. To je přímo dokonalé. Dál jsem běhal po lese a když už jsem se poněkolikáté natáhl kvůli nějakému kořenu, zůstal jsem vyčerpaně ležet ve sněhu a z očí mi podvědomě steklo pár slz. Jsem neskutečný idiot... Navíc mě teď ještě k tomu všemu bolí kotník....

Opravdu jsem během několika minut došel na místo. Nebe bylo zatažené, takže nešlo vidět na hvězdy, ale i tak to tady vypadalo hezky. Byl tu klid naprosto od všeho, takhle to bylo vždycky. S tátou jsme sem chodili každou chvíli. Říkával mi, že tady to bylo místo, kde se potkal s mamkou poprvé. Vyprávěl mi, že se tady ztratila když utekla od třídní skupiny a on se tudy zrovna procházel. Scházeli se tady prý celý týden a pak si psali až do chvíle, kdy spolu prostě nezačali chodit. Byl to hezký příběh, ale teď už je neuskutečnitelný. Vítr se opravdu zvětšoval a já se nakonec rozhodl jít zpátky. Začínala mi být zima a navíc jsem měl furt v hlavě tu hádku s Rekim. Láme mi srdce být s ním pohádaný. Zrovna tohle místo jsem mu chtěl ukázat, ale těžko říct, jestli na to vůbec dojde. Myšlenkama jsem byl jinde, takže jsem nedával pozor na to, kam šlapu. Jenže během mé cesty jsem o něco zakopl, původně jsem myslel že je to nějaká větev, nebo pařez, ale ono to zakňučelo.

Nevěděl jsem co dělat, ale na zemi mi byla ještě větší kosa, takže jsem se prostě posadil a opřel se o strom. Ne že by mi to pomohlo a teplem, ale furt na mě z jedné strany tolik nefoukalo. Už jsem skoro usnul, ale něco do mě koplo. Byl jsem promrzlý a bez energie na to, abych cokoliv pořádného udělal, takže jsem si jen přitáhl nohy k sobě. Jestli mě tu teď něco sežere, nepište mi to na hrob. Najednou jsem ale uslyšel hlas, který mnou projel jako šíp. ,,Reki ?!" Unaveně jsem se podíval před sebe. I když jsem viděl jen slabý obrys, měl jsem pocit že ty dvě modré oči svítí ve tmě. ,,L-Lango..." Hlesl jsem s mírným úsměvem a natáhl jsem k němu ruku.

Když jsem si všiml že je to právě Reki, celý jsem stuhl. ,,Reki ?!" Vyhrkl jsem a když zachraptil moje jméno a natáhl ke mě ruku, rychle jsem k němu přiskočil. ,,Bože Reki ! Jsi jak rampouch..." Hlesl jsem vyděšeně a rovnou jsem si sundal bundu, kterou jsem kolem něj obmotal. Opravdu byl celý stuhlý a promrzlý. ,,Reki, Reki poslouchej mě. Půjdeme na hotel, ano ? Vyhodím tě na sebe, ale potřebuju aby jsi se mě držel." Řekl jsem vážně a on jen otupěle kývl. Jak jsem řekl, tak jsem udělal. Vyhodil jsem si ho na sebe a on mi omotal ruce kolem krku a já ho chytil tak, aby mi napadal. Promiň snowboarde, Reki má pro mě větší cenu.