Try this✔

26. Nikita

Dotáhl jsem Rekiho do chaty, potkali jsme pár lidí, ale nikdo nás neřešil. Dostal jsem se až do pokoje. Reki mi po cestě usnul, ale furt se mě pevně držel, takže jsem s tím neměl problém. Opatrně jsem ho položil do postele a sundal mu boty. Nesl jsem ho tak půl hodiny, byl jsem promrzlý a ruce jsem měl stuhlé. I tak jsem byl ale rád, že už je v bezpečí. Zajímalo by mě jak se tam dostal, bylo to dost z cesty. Taky mě trápilo to prkno a boty. Nechal jsem to jen tak pohozené uprostřed lesa. Z mých myšlenek mě vytrhlo ťukání na dveře. Je půl deváté, kdo by to mohl být ? Došel jsem až ke dveřím, které jsem následně otevřel. K mému překvapení tam stál ten kluk z autobusu, Nikita Sorokin, první v celém výběru. ,,Ahoj, promiň že ruším, ale viděl jsem tě táhnout toho zrzka. Nestalo se něco ?" ,,Ehm, on se jen zatoulal v lese...Nic mu není." Nikita jen nejistě zvedl obočí. ,,Měl zůstat trucovat tady u chatky. Tyhle lesy jsou dost hluboké." ,,Jo, to já vím. Nevím co mu přelétlo přes nos." Vydechl jsem zničeně a podrbal se ve vlasech. ,,Žárlivost je svině, moc dobře to znám. Přítelkyně taky každou chvíli žárlí na lidi co jsou kolem mě. Dávej si na to pozor, nebo se mu něco stane." ... ,,Žárlí ? E-Ehm...J-Já ... Teda my, my spolu nejsme. Nemá na co žárlit." Řekl jsem rozpačitě a on se uchechtl. ,,Slyšel jsem opak."

Probudil jsem se kvůli vedru, kupodivu jsem byl na pokoji a v posteli. Jakmile si moje oči trochu navykly na tmu, rozeznal jsem díky slabému světlu z okna Langu, spícího vedle mě jen pod tenkou dečkou. Ještě aby ne, když mám na sobě i jeho deku. Překvapilo mě, že jsem byl převlečený ve spacím tričku, ale to byla ta poslední věc co mě teď zajímala. Jak jsem se sem dostal ? Našel mě Langa ? Nebyl to všechno jenom sen ? ,,Reki...Proč nespíš ?" Zabučel najednou rozespale a já s sebou trochu trhnul. ,,Bylo mi vedro..." Zamumlal jsem a on se mezitím posadil. Langa jen něco zabručel a pak se protáhl. ,,Jak jsi mě vlastně našel ? Byl jsem v lese..." Zahuhlal jsem a následně jsem radši sklopil pohled, abych se vyhnul těm jeho pohledům.

,,Byl jsem se tam projít na jedno místo a našel tě tam úplnou náhodou. A když už jsme u toho... Co si dělal v tom lese ?" Zeptal jsem se ustaraně, ale on mlčel. Ve slabém světle jsem viděl jeho ustaranou tvář, bylo mi ho líto. ,,Možná by jsme to měli vyřešit ráno..." ,,Ne !" Překvapeně jsem se na něj podíval. Jak jako ne ? ,,L-Lango já... Já se za všechno omlouvám. Byla to moje chyba že jsem se na tebe rozkřičel. Ty jsi byl pak smutný a měl jsi se mnou pak zbytečné starosti a-a já fakt nevím proč jsem tak žárlil. P-Prostě-",,Reki !" Zastavil jsem ho uprostřed věty a on se na mě podíval s uslzenýma očima. ,,Na koho jsi prosím tě žárlil ?" Uchechtl jsem se, ale i tak byla v mém hlasu poznat bolest. ,,Na... Já ani nevím. Nechtěně ti vypadl z kapes papírek s nějakým číslem a já zpanikařil..." ,,Papírek ?" Zamumlal jsem, ale pak jsem se praštil do čela, měl jsem ho vyhodit.

***
Jdu vydat ještě jednu kapitolku, aby jste měli pěkné ráno ^^