Ráno jsem šla do zkušebny a šla ke klavíru, pomalu jsem začala hrát, pak i zpívat.
Zpívala jsem maky písničku Wake up.
Cítila jsem se šťastně tak jako když tu byla máma.
Když jsem do zpívala tak tam akorát prišla Flynn a šli jsme do školy, ale před skušebnou byli kluci, já na ně začala mluvit aniž bych si uvědomila že Flyn je nevidí.
Dělala jsem že nic, a šla pryč.
Ve škole jsem to nějak přežila, a mohla jit konečně domů.
Doma mě čekalo překvápko, na posteli ležel Regie, vedle postele stal Alex a Luk stal u mé police a ptal se co je v krabičce.
Nejdřív jsem mu to nechtěla říct ale pak jsem mu řekla že je to moje krabička snů jediná věc ve které jsou věci, na které mi při pomyšlení na ně není smutno.
Na Lukovi bylo vidět že ho to mrzí, dalo by se říct že Luk toho o mně ví nejvíc a moc dobře chápe jaký je to přijít o mamku.
V tu chvíli jsem měla jen jedno přání a to obejmout Luka jenže to nejde protože je to duch.
Radši jsme se držela zpátky.
Po nějaký chvíli kluci odešli, ale chvíli na to se zpátky objevil Alex a ptal se jestli mě vzali zpátky do hudebky.
Řekla jsem že ne, bylo mu mne líto,pak odešel taky.
