To snad ne

28 2 0
                                    

Bylo nám to jedno a pak už jsme šli na řadu, jenže se Luk nepřiznal že strašně škrábe takže místo Julie a Fantomové tam stálo Julie a fandové.
Luka sme probodli pohledem a radši jsem šla zpívat.
Měli jsme připravenou písničku Finally free.
Začala jsem pomalu a pak po chvíli se tam už objevili kluci.
Bylo to úžasný jako bych na vše zapomněla a byla jen já a kluci.
Já s Lukem jsme tam spolu měli kousek písničky zpívat v těstné blízkosti.
V tu chvíli nebylo nic jiného než já a Luk, jenže všechno jednou končí.
Zbytek písničky jsme zpívali tak nějak všichni.
A když už byl konec tak kluci samozřejmě zmizeli.
Opět se mi vrátila nervozita, radši jsem odešla za Flynn.
Říkala že to bylo úžasný, a táhla mě si někam sednou.
Pak se tam opět objevili kluci.
Směrem k nám šla nějaká paní, Regie hned začal zmatkovat a ptal se kdo bude mluvit, kluci i já jsme se na něho podívali jestli to myslí vážně.
Představila se nám jako nějaká producentka a v tu chvíli se tam objevil můj taťka a řekl že ihned jdeme domů.
Byl na mě naštvaný nebo spíš ho to mrzelo že jsem mu to neřekla.
Řekla jsem že mě to mrzí ale nebylo na výběr, nechtěla jsem zklamat kluky ale ani taťku a prostě to tak dopadlo.
Potom se  na mně otočil a řekl že když budu chtít tak ať mu to řeknu že se nějak domluvíme, byla jsem ráda tak jsem ho objala a řekla že si jen odnesu věci do zkušebny.
Šla jsem tam a doufala že tam bude někdo z kluků, ale nebyl tam nikdo.
Napsala jsem jim na papír že mě mrzí jak to dopadlo, a že si zítra promluvíme, pak jsem odešla.
Ráno jsem se probudila, převlíkla a šla do kuchyně.

Julie and the Phantoms Kde žijí příběhy. Začni objevovat