Byla jsem ráda , protože vypadal že si to ještě nepřečetl, a mě to přišlo jako kdybych všechno co bylo pokazila, proto jsem toho nechala a vyběhla ze třídy zpět do hudebny kde jsem se zamkla.
Brečela jsem jinak to nešlo. jenže mi nedošlo že Luk půjde určitě za mnou a taky že šel.
Najednou se ocitl v hudebně.
Sedl si ke mě, cítila jsem že se mě chtěl dotknout, jenže všechna jeho síla se vypotřebovala takže jeho ruka mnou jen projela.
Když jsem se konečně odvážila na něho podívat, tak měl smutný výraz a ptal se mě co tak najednou blbnu.
Teď už jsem mu to říct musela, nejdřív to byla jen sranda ale teď už to je těžký i pro mě.
Řekla jsem mu že mě to k němu strašně táhne jenže se musím snažit se do něho zamilovat, a včera když jsme měli hodinu tance tak jsem myslela jen na něho, a proto jsem měla ten odstup včera na tý akci, a proto ten dopis, tam jsem napsala úplně všechno co nedokážu říct, chtěla jsem se mu omluvit, jenže v tu chvíli jako by měl moc energie, protože jeho ruka zůstala na té mé.
Koukla jsem se na něho a on mě hned objal, do ucha mi zašeptal že to má úplně stejně.
Když mi to řekl tak mě to i potěšilo, jenže on je furt duch který se mě občas může dotkonout.
Když jsme si to nějak vysvětlili, tak jsem šla radši domů.
S klukama jsme se dohodli že budeme zkoušet, kluci to naštěstí neřešili za to jsem jim byla vděčná.
Šla jsem se převléct a pak za klukama, ve zkušebně nebyli, tak jsem si zatím zahrála máminu písničku.
Jenže když jsem ji dohrála tak tam byli kluci, a samozřejmě Luk, který byl opět vysmátý jako sluníčko na hnoji.
Snažila jsem se ho úřehlížet tak jsem se bavila spíš s klukama.
Uznávám že občas jsem pohledem zabloudila na Luka, na delší dobu.
