Otočila jsem se a chtěla odejít, jenže Luk mě doběhl, chytil mě za rameno, otočil mě a obejmul mě vší silou, já mu obětí opětovala.
Stáli jsme tam asi deset minut, pak jsem se snažila vyhýbat očnímu kontaktu ale nešlo Luk mi nadzvedl hlavu a strašně moc se mi omlouval za to jak se choval protože tou větou jsem mu připoměla den kdy odešel od rodičů a strašně ho to mrzelo že odešel, a tahle věta byla něco jako rozbuška na zlost.
Chtěla jsem něco říct ale nevěděla jsem co, Luk byl smutný to i já, i když jsem to říct nechtěla řekla jsem to.
Řekla jsem že nedokážu tak rychle něco odpouštět že toho bylo poslední dobou na odpouštění moc, jednou mu to odpustím ale ne teď, že potřebuju trochu času.
Věděla jsem že tohle slyšet nechtěl ale pochopil to, šel dál ode mě, otočil se a šel domů, i já tak po chvíli udělala.
Vzala jsem si něco málo k jídlu a šla si lehnout, docela rychle jsem usnula.
Ráno jsem se probudila brzo, tak jsem se převlékla, šla si dát něco k jídlu, a šla za klukama, chtěl jsem říct něco Lukovi, ale našla jsem tam akorát Alexe a Regieho, byli skleslý, zeptali se mě kde je Luk, řekla jsem ji že jsem myslela že je tady oni si zase mysleli že je se mnou.
Že ho viděli naposledy včera než jsem odešla.
Ptali se mě jestli se včera neco nestalo, nebo tak.
