Nevím nic

20 2 0
                                    

S Lukem jsme šli do zkušebny a kluci přišli až chvíli po nás.
Než přišli kluci zeptala jsem se Luka proč chce furt tu moji krabičku.
Řekl že ji chce protože v tom jsou úžasné texty k písničkám který by byli hezké, ale taky protože se mu líbí mě tím provokovat.
Řekla jsem že o tý krabici si ještě musíme promluvit, on se jen usmál a nic neříkal.
Kluci přišli a chvíli jsme zkoušeli, i když dneska mě to nějak nebavilo tak jsem aspoň předstírala nadšení.
Luk mě celou tu dobu pozoroval jako by věděl že se něco děje ale kluci ty si všímali naštěstí jen sebe, za což jsem byla ráda.
Když jsme dozkoušeli kluci se zeptali jestli si objednáme pizzu že mají hlad.
Řekla jsem že klidně, tak jsem si šla pro telefon a objednali jim tři pizzy.
Zanedlouho za mnou přišel Luk jestli jsem v pohodě, řekla jsem že nevím, nevím co to všechno znamená, nevím jak se mám chovat, nevím nic.
On šel blíž ke mě a zeptal se co myslím, řekla jsem že jeden den se oba chováme jako by jsme spolu chodil a druhý den jsme schopný dělat že se neznáme.
A nejhorší na tom je to že jsem myslel, vlastně ani nevím co jsem si myslela.
Řekla jsem že čím víc jsme spolu někde tím větší mám strach o to co bude, a já si nechci nic nalhávat a nechci si nic představovat a tohle mě unavuje.
Nejspíš chtěl něco říct ale přerušil ho zvonek, byl to pan s pizzou, zaplatila jsem mu a klukům jsem odnesla pizzu do garáže.

Julie and the Phantoms Kde žijí příběhy. Začni objevovat