Regie si to neodpustil tak řekl že jsem jim rozbila Alexe.
Zeptala jsem se jich jestli chtějí přejít, řekli že jo ale že to není tak lehký.
Vzpomněla jsem si na první setkání když mi Luk řekl že nečekají na zázraky ale že se snaží činama.
Tak jsem jim řekla že mi jednou někdo řekl tuhle větu, Luk se pousmál, Regie řekl že mi to řekl on ale já I Luk jsme najednou řekli že mi to neřekl on.
Nevěřil tomu ale nějak jsem to neřešila.
Pak jsem se s nima rozloučila a šla se ještě trochu projít, abych to trochu rozdýchala.
Asi po pěti minutách se vedle mě objevil Luk, čekala jsem že se objeví takže jsem se ani nelekla.
Ani jeden nic neříkal, potom Luk promluvil, omlouval se mi za to že mě i oni po tom všem opustí a že mi to řekli tak pozdě.
Nic jsem neříkala, prostě jsem furt šla dál.
Luk mi zase něco řekl ale je furt neodpovídala nejspíš ho to začalo štvát protože se mě dotknul a k mému neštěstí jeho ruka na mě zůstala.
Tím si mě k sobě silou otočil, byla jsem donucena se mu koukat do očí, viděla jsem v nich zlost, strach a ještě něco co jsem neznala.
Znovu se mě zeptal na to proč jsem řekla tu větu ve zkušebně, nic jsem mu neřekla, nevím proč ale Luk začal na mě řvát, strašně mě to mrzelo.
Vysmekla jsem se mu a utekla na místo kam jsem chodila s mamkou, sedla jsem si ke stromu a brečela.
Byla jsem tam nejmíň půl hodinu, už jsem nebrečela tak jsem chtěla jít domů, jenže jsem šla kolem toho místa kde na mě Luk řval, seděl tam a brečel.
Měla jsem strašnou chuť za ním jít a obejmout ho ale nešlo to, chvíli jsem na něho koukala a pak se chtěla otočit a jít jinudy jenže Luk vycítil můj pohled a koukl se mým směrem.
