Kdy si konečně promluvíme

23 1 0
                                    

Šla jsem se vysprchovat a šla si lehnout.
Ráno jsem se probudila a na stole ležela jiřina a u ní byl lístek a na něm:
Dneska mi to vysvětlíš Julii, Your Beautiful Ghost.
Nad tím jsem se pousmála ale moc se netěšila.
Šla jsem se připravit do školy, ještě že je pátek.
Nasnídala jsem se a šla, když jsem šla okolo zkušebny tak jsem tam viděla Luka, usmíval se jak sluníčko na hnoji.
Radši jsem šla přední cestou a vyhnula se Lukovi.
Když jsem došla ke škole čekala na mě Flynn, šli jsme společně ke skříňkám a já ji řekla ať jde napřed že si zajdu ještě ke klavíru něco zahrát.
Když odešla já si vzala věci a šla ke klavíru.
Hrála jsem kousek písničky ze včera z tance, ale myslela jsem si že jsem tam sama tak jsem nebyla, protože tam byl Luk, a zpíval se mnou, sice jsem si přála odejít ale taky jsem si přála aby jsme nikdy nepřestali zpívat a nedošlo na můj nejméně očekávaný rozhovor.
Jenže jsem bohužel skončili, a jak jsem si všimla nebyla jsem nervózní jen já ale i Luk, možná i víc než já.
Po chvíli jsem se nahla pro tašku ze které jsem vyndala obálku.
Tu obálku jsem dělal včera večer, do ní jsem napsala všechno co jsem nedokázala říct.
Položila jsem ji na klavír a chtěla odejít jenže Lukova ruka mi v tom zabránila, ptal se mě kdy si konečně v klidu promluvíme.
Řekla jsem mu že to už se nikdy nestane.
Otočila jsem se a odešla, tak moc mě mrzelo všechno co jsem tam napsala ale musela jsem.
Šla jsem za Flynn do třídy, měli jsme zpěv, a já měla akorát dneska zpívat.
Neměla jsem na to sílu, ale když jsem se otočila viděla jsem tam kluky, všechny tři, a ani nevím proč, prostě jsem musela jít zazpívat.
Zpívala jsem Bright naší úplně první písničku.
A samozřejmě se ke mě kluci připojili jen Luk neměl kytaru, ale zpíval se mnou.

Julie and the Phantoms Kde žijí příběhy. Začni objevovat