𝙰𝙽𝙾𝚃𝙷𝙴𝚁 𝚜𝚝𝚘𝚛𝚢 - Five Hargreeves {CZECH}

𝟠

Seděla jsem v autě a koukala do blba. Opravdu zábava.
Podívala jsem se na Pětku a všimla si, že je myšlenkami jinde.
"Pětko.." Zašeptala jsem. Nic
"Pětko?" Zvýšila jsem hlas. Pořád nic.
"Hej Pětko?!" Drknula jsem do něj a v ten moment se vedle mě otevřeli dveře od auta a já zakřičela leknutím. Otočila jsem se a dotyčné osobě chtěla dát pěstí do obličeje, ale ten člověk byl rychlejší a zastavil moji ruku v půlce pohybu.
"Doprdele Luthere! Víš jak jsem se tě lekla?!" Křikla jsem na něj hned co jsem si všimla, kdo to je.
"Nezájem a teď uhni"
"Prosím?" Nadzvedla jsem obočí.
"Říkám, uhni." Hned co to dořekl, se začal cpát na moje místo a já byla nucena si sednout Pětce na klín, kde kolem mě obmotal ruce a přitáhl si mě blíž k sobě.
Luther si mezitím sedl na moje místo spolujezdce.
"V pohodě?"
"Nakonec mi to tolik nevadí" ušklíbla jsem se.
Pětka se ale mračil a koukal nechápavě na Luthera.
"Nemáš tady co... jaks nás tady našel?!" Začal Pětka.
Luther kývl hlavou dozadu jako náznak toho, abychom se otočili.
Naskytl se nám tak pohled na Klause objímající Delores.
"Kde se tady ta kurva vzala?!" Probodávala jsem Delores pohledem.
"Lidi dopřejte nám soukromí, zrovna se rozjíždíme!"
Pětka se naštval a hodil po něm plechovku, kterou minul.
Chtěla jsem si rejpnout, ale nechtěla jsem ho víc naštvat. Už teď byl skrz Delores vytočenej.
"Zmizni! Nechci tě tu! Zrovna něco řešíme!" Křikl na něj a otočil se zpátky a narovnal se.
Klaus si přisedl mezi nás.
"Tak co, našli jste pana jednookého?"
"Ne!" Řekl vytočenej Pětka a já se začala modlit, aby Klaus dnešek vůbec přežil.
"O čem to mluví?" Zeptal se zmateně Luther.
"Nic, je to Klaus" mrkla jsem na Klause a usmála se. Cítila jsem jak Pětka zesílil stisk kolem mého těla.

"Co chceš Luthere?" Zeptal se Pětka už poměrně v klidu a začal se nezvykle vrtět.
Až jsem ucítila to, díky čemu se vrtí, zčervenala jsem se a snažila se to ignorovat.
"Grace by mohla nějak souviset s tátovou smrtí" začal Luther.
"Už to není máma? Už je to Grace?" Zamračila jsem se.
"Chci, aby jste přišli do akademie." Ignoroval moji poznámku.
"Záleží na tom"
"Záleží na tom..." ajeje...
"Nemáš ani představu na čem teď záleží!"
"Hej!" Přerušil Pětku Klaus.
"Už jsem vám vykládal jak jsem si depiloval zadek čokoládovým pudingem?" Na to jsem vyprskla smíchy. Jako vážně?
"Kurva to bolelo!" Smál se Klaus
"Tos neřekl" snažila jsem se uklidnit.
Omylem jsem pohla boky a podráždila jeho kamaráda. Jak říkám, omyl.
Pětka zabořil hlavu do mých zad a ucítila jsem jeho dech. Sama pro sebe jsem se ušklíbla.
"Co tady ještě děláš?" Podíval se Luther na Klause.
"Ajajaj..."
"Co? To..Potřebuju důvod abych mohl bejt se svou rodinou?"
"Snažím se s nimi probrat vážnou věc, mohl-"
"Co? Chceš mi naznačit, že vážný věci se mě netýkají?"
"Přesně to chce naznačit, padej!" Řekl Pětka nevrle.
Jen jsem si povzdechla a více se uvelebila na Pětkovým klíně. Cítila jsem, jak jeho erekce roste a jak já začínám vlhnout.
Klaus mezitím vylezl z auta.
"Faajn!" A s tím i zabouchl zadní dveře od auta.

"Co tady děláte?" Začal Luther.
"Neptej se, nepochopil bys to" odbyl ho Pětka.
"Ptám se... pokud si vzpomínám, ještě pořad jsem hlava týhle rodiny."
"To těžko..." začala jsem.
"My jsme o osmadvacet let starší" ušklíbla jsem se na Luthera.
"Víte, co máte za problém?"
"Doufám, že nám to povíš" usmála jsem se.
"Myslíte si, že jste lepší... odjakživa"
"Než ty, určitě" řekla jsem si v hlavě.
"Ale není to pravda... jste stejní ztroskotanci jako my ostatní... máte jenom nás. A vy to víte."
"Radši budu sama, než mít tebe, Luthere, upřímně..." Nadzvedla jsem jedno obočí.
"Já si nemyslím, že jsem lepší než ty, číslo jedna... jsem si tím jistej!" Ušklíbl se Pětka a opět se pode mnou zavrtěl.
Luther si uchechtl a přerušil s námi oční kontakt.
"Dělali jsme nepředstavitelný věci. Věci, který bys ty ani nepochopil!" Zvýšil hlas Pětka.
"Jo..." je jediný, co odpověděl.
"Jen proto, abych vás zachránil."
"Ehm.. zachránili, ne snad?" Podívala jsem se na Pětku, který si mě pouze přitáhl blíže k sobě.

Podívala jsem se ven z auta a všimla si Klause běžícího z nejbližšího obchodu s hrstí jídla a věcí.
"Čau lidiii!" Křikl na nás a utíkal někam pryč.
Já s ostatními jsme na něj koukali jako na blázna.
"A občas si říkám, jestli to bylo moudrý rozhodnuti." Dodal Pětka s pohledem upřeným na odjíždějící tágo.

°°°°°°°°°°

Byla tma a já s Pětkou jsme opět sami seděli v autě. Pětka na místě řidiče a já na místě spolujezdce. Luther před chvíli odešel.
"Zlato?" Přerušil Pětka ticho.
"Ano?" Zeptala jsem se.
"Potřebuju pomoct.."
"S čím?" podívala jsem se na něj a viděla v jeho očích jiskřičky a úšklebek na tváři.
"Oh, zlato..." usmála jsem se.
Přitáhla jsem si ho za kravatu k sobě a políbila ho.
"Jsem unavená, dobrou." Zašeptala jsem a posunula si opěradlo níž.
Otočila jsem se zády k Pětce a lehla si.
Pětka si hlasitě povzdechl.
"Jako vážně? provokuješ mě a nic?"
"Miluju tě, dobrou lásko"
"Děláš to schválně žejo?"
"Samozřejmě, že ne, bych si nedovolila!" Usmála jsem se.
"Tss.. jak chceš" a s tím ukončil konverzaci a já po chvíli upadla do hlubokého spánku.