𝙰𝙽𝙾𝚃𝙷𝙴𝚁 𝚜𝚝𝚘𝚛𝚢 - Five Hargreeves {CZECH}

𝟛𝟠

Běžela jsem se podívat do baráku, kde nebyli. Prohledala jsem stodolu, kde byl předtím Harlan, ale tam taky nikde.
Poté jsem běžela ke druhé stodole. Když jsem vešla dovnitř, viděla jsem Lilu, jak stojí Pětkovi na krku.
"Dost, nebo chcípneš!" Zachraptěl Pětka a snažil se odkopnout její nohu.
"Slez z mého přítele, děvko!" Křikla jsem a vrazila Lile pěstí. Nečekala to, takže spadla na zem. Se strachem v očích jsem se podívala na Pětku a pomohla mu vstat.
"Jsi v pohodě?"
"Ano, díky" usmál se na mě a políbil mě na čelo.
Lila se mezitím postavila. Já si stoupla před Pětku.
"Nech toho, jsi zraněna" Zašeptal Pětka. Ignorovala jsem ho.
"Dělej, na co čekáš? Uzavřeme to!" Zavrčela jsem na ni.
"Nehodlám spěchat. Chci aby jste trpěli za to, co jste udělali."
"Mrzí mě to, mladá dámo, ale nemám představu, o čem mluvíš?" Protočila jsem očima.
"Ronnie a Anita Gilovi-"
"Měli bychom je znát?" Zmateně se zeptal Pětka stojící zamnou.
"Rok 93, Londýn- oba jste je svázali a zabili ranou do hlavy." Chvíli jsem přemýšlela.
"Nojo, ti květináři-"
"Byly tvoji rodiče" řekl šokovaně Pětka. Podívala jsem se na něj, on jen kývl hlavou. Opět jsem svůj pohled zaměřila na Lilu, která měla slzy v očích.
"Ano a nikdy nikomu neublížili, takovou smrt si nezasloužily."
"V jednom máš pravdu, zabili jsme je, ale za ty roky jsme zabily spoustu lidi. Byla to naše práce- nebylo to osobní!" Řekla jsem a Lila se ironicky zasmála.
"To je ale roztomilá pohádka. Když vraždím já, je to vždycky osobní"
"Jo a proto bys neměla dělat zabijáka" řekl Pětka zamnou a Lila vytáhla z ponožek nůž. Roztáhla jsem ruku, a couvla i s Pětkou dozadu.
"Seš si tím jistej?" Zavrčela na Pětku šla k nám s nožem v ruce.
"Jestli za to někdo může, tak Jednatelka! Zfalšovala rozkaz!" Křikla jsem na ni nervózně. Upřímně jsem nevěděla co v tyhle situaci dělat. Jen jsem stala před Pětkou a bránila ho, i sebe. Cítila jsem, že se mu to nelíbilo, ale nezajímalo mě to.
"Blbost, rozkaz jsem viděla! Vydal ho A.J a vy jste je zabily!"
"Lilo, laskavě poslouchej, co ti říkám, jo?! Rozkaz nám dala jednatelka a šla do toho bytu s námi, což nikdy dřív nedělala! Dobře víš, jak to chodí, ale ona tam tenkrát byla!" Můj pohled těkal jak po ní, tak po noži. Zastavila se a začala mě poslouchala.
"Zkus přemýšlet, proč?" Zeptal se Pětka.
"Přestaňte mi motat hlavu"
"Tenkrát jsme nechápaly, co má v plánu, ale teď to dává smysl." Řekl zamyšleně Pětka.
"Co?" Zeptala se tichým hlasem a pohled zaměřila na mě.
"Tvý rodiče jednatelku nezajímali- ona si tam přišla pro tebe-"
"Proč?-"
"Protože seš jedna z nás" řekl z ničeho nic Diego, který vešel společně s ostatními za námi dovnitř.
Pomalu jsem uvolňovala svoje tělo a Pětka obmotal ruku kolem mého břicha.
"Jednatelka tě unesla Lilo, náš krkavčí otec udělal to samý-"
"Ne, to není to samý"
"Není, protože on nezabil naše rodiče. Poslouchej, Lilo- narodila ses 1. Října 89, ve stejný den jako my-"
"Zpátky!" Křikla a rozmáchla rukou, ve které držela nůž. Všichni jsme si kolem ni stoupli a udělali kruh.
"Hej, Dost! Lilo!" Snažil se upoutat její pozornost na sebe.
"Věřila jsem ti, Diego! Dala jsem ti práci. Dokonce jsem tě představila matce a ty ses vypařil sakra-"
"Protože jsem musel zachránit svět! Využívá tě Lilo- jednatelka."
"Pleteš se! Vychovala mě, miluje mě!"
"Jo víš co? Láska by neměla tolik bolet" řekl Luther. Lila na něj ukázala gesto zvracení a já se Lutherovi vysmála do obličeje.
"Dobře, zkusil jsem to-"
"Tak jo, musíme ji zabit-" řekl z ničeho nic Pětka a rozešel se k ní. Já ho chytla za zápěstí a zastavila ho v pohybu.
"Hej, stůj Pětko! Stop! Zvládnu to!-" pětka protočil očima a vrátil se opět vedle mě. Propletla jsem si s ním prsty a zesílila stisk. 
"A Lilo- pravdu? Je nebezpečná a ty se bojíš jak naloží se svou novou mocí. Proto jsi mě odtáhla na komisi. Protože já vím, jaký to je milovat nebezpečný lidi. Rozdíl je v tom, že je to vzájemný."
"Sklapni" Zavrčela a namířila na něj nožem.
"Jediný, co ona miluje, je moc. Jakmile tě nebude potřebovat, bez mrknuti oka se tě zbaví Lilo a já vím, že je ti to jasný"
"Vůbec me neznáš, Diego-"
"Myslíš? Vím to, že my můžeme být tvá rodina, když nám to dovolíš" Lila se porozhlédla kolem sebe. Klaus i Allison se na ní usmáli.
V tom byly slyšet výstřely. Ucítila jsem bolest na břichu a následnou tmu. Černo černá tma, nevzpomínám si, co se stalo, ale probrala jsem se uprostřed konverzace. Pootevřela jsem oči a viděla jednatelku jak mluví s Lilou.