Vystoupili jsme před domem Leonarda.
"Dávej si pozor. Nevíme, čeho je schopnej" řekla All směrem k Diegovi.
"Když jsem ho viděl, nevypadal nebezpečně. Je kost a kůže." odpověděl Diego.
Já s Pětkou jsme kráčeli hned za nimi.
"Jo jako většina sériovejch a masovejch vrahů, třeba jako oni dva"
"Dik" řekla jsem ironicky.
"Máš pravdu, ale co může chtít od Vanyi?"
"Dobrá otázka" řekla jsem zamyšleně.
"To nevím, zeptáme se až ho zabijeme" řekl Pětka a já se uchechtla.
"Blbečku" řekla jsem se smíchem v hlase.
"Wowowowowo... vyrazím dveře-" řekl Diego a otočil se na nás a sekl se v pohybu.
"Co je?" Otočila jsem se za mě a všimla si, že All za námi není. Kdy se odpojila?
Diego jen zakroutil očima.
"To snad ne... proč se lidi nemůžou drže-"
Nedořekl to, protože mě Pětka chytil za ruku a teleportoval nás za All, která se dostávala do domu zadními dveřmi.
Otevřeli jsme dveře a vešli dovnitř.
"Chudák Diego.. je mi ho i líto" řekla jsem a zasmála se.
Šli jsme ke vchodovým dveřím, kde stal Diego.
Najednou jsem uslyšela sklo padající na zem.
Došli jsme k němu. Ležel na zemi obklopený rozbitým sklem.
"Hezký" řekla All a sledovala Diega.
Přešla jsem ke dveřím a otevřela je.
"Víš, že nebylo zamčeno?" Řekla jsem se smíchem v hlase a All s Pětkou se zasmáli.
"Ne, ale dostal jsem se dovnitř" řekl během toho, co se zvedal ze země.
"Běžte a křičte kdyby vás-no-vraždil" řekl a odcházel pryč do bytu.
"Ten kluk je rozenej vůdce" řekl Pětka stojící vedle mě.
"Jeden z nejlepších" dodala All a rozešla se pryč.
Chytla jsem Pětku za ruku a procházela s ním místnosti v bytě, jestli tu něco není.
V tom mě Pětka chytil kolem pasu a přitáhl si mě k sobě. Opřel se zády o zeď a koukal mi do očí.
"Pětko?" Koukala jsem mu do očí. Zajel rukou pod moje oblečení a přejížděl po mých zádech. Usmála jsem se.
"Zlato, musíme jít hledat" šeptla jsem a políbila ho. Pětka si mě přitáhl blíž a polibek prohloubil. Poté se přesunul na můj krk a opečovával každé místo.
"Lidi? Tohle musíte vidět!" Křikla All. Pětka mi zavrčel u krku a neochotně mě pustil.
Chytla jsem ho za ruku a běželi jsme za All. U schodů jsme potkali Diega. Běželi jsme nahoru až na... půdu?
Vyšplhala jsem po žebříku a sedla si.
Porozhlédla jsem se kolem sebe.
"Dohajzlu" Pootevřela jsem pusu, když jsem viděla všechny naše fotky, figurky, časáky.
Kluci mezitím vyšplhali taky.
"Ten cvok nám vyškrábal oči" řekla All.
"Což vůbec není divný. Jo ten magor má slušnej problém." Řekl Diego.
Koukala jsem na každou věc tady a nemohla uvěřit vlastním očím.
"Kurva"
"Bože"
"Jen mu nikdy nešlo o Vanyu.. šlo mu o nás všechny!" Řekla All a starostlivě se na mě podívala.
V tom Pětka vedle mě spadl na zem.
"Pětko?!" Křikla jsem a klekla si vedle něj.
"Zlato co ti je?" Podívala jsem se na jeho ruku.
Ostatní si k němu taky klekli.
"Pětko?" Šeptla All a skenovala moje ruce pohledem.
Vyhrnula jsem mu oblečení a pak to uviděla. Hluboká rána.
"Kruci Pětko" řekl Diego skenující jeho ránu.
"Proč jsi mi sakra nic neřekl?" Nahrnuli se mi slzy do očí a podívala se na něj.
"Musíte pokračovat, jinak-jinak-" nedořekl to, protože ztratil vědomí.
"Pětko? Pětko!?" Křikla jsem a plácala ho po tvářích aby se probral.
"Musíme ho dostat na Akademii, hned!" Křikla jsem na ně a oni se jakoby probrali.
Dostali jsem ho dolů z půdy a Diego s All ho drželi každý z jedné strany, zatímco já otevirala dveře od bytu a poté do auta. Položili ho do zadu, kde jsem si sedla i já a All s Diegem si sedli na místo spolujezdce.
"Šlapni na to" řekla jsem a položila si Pětky hlavu na můj klín a hrála si s jeho vlasy.
"Neboj, lásko, budeš v pořádku, slibuju" šeptala jsem a koukala se na jeho tvář.°°°°°°°°°°
Dojeli jsme před Akademii a rychle jsme vylezli z auta, All s Diegem ho opět vzali a já opět otevírala dveře.
"Měli jsme ho vzít do nemocnice" Sykla All.
"Kluk se zraněním od šrapnelu není dobrá reklama"
"Jo, stejně jako vražedná svatyně na Jenkinsově půdě"
Rychlým krokem jsme došli ke gauči a tam ho položili.
"Ztrácí hodně krve, co uděláme?" Zeptala se All, která si sundávala sako.
"Vyndáme ten šrapnel" řekl Diego a sekl se v pohybu.
Podívala jsem se stejným směrem a uviděla mámu.
"To je.. máma?" Zeptala jsem se.
Diego neodpověděl a šel za ní. Běžela jsem za ním.
"Jakto- že můžeš chodit?"
"Kladu nohu před nohu, proč? Jak chodíš ty?" Zeptala se mamka s úsměvem.
"Ahoj mami" usmála jsem se.
"Ahoj zlato" usmála se a obejmula mě. Objetí jsem jí opětovala.
"Potřebujeme pomoc"
"S čímpak?"
"Pětka on.. je zraněny a ztrácí hodně krve, mohla bys ho vyšetřit prosím?" Zeptala jsem se zoufale.
"Samozřejmě, kde je?" Zeptala se mamka.
"Tam na gauči" ukázala jsem prstem za sebe a mamka tam hned šla.
"Dobrý Diego?" Zeptala jsem se starostlivě.
"Jo, dobrý" řekl úplně mimo a šel za ostatními.°°°°°°°°°°
Stali jsme mezi dveřma od Pětky pokoje a koukali na mamku, jak Pětkovi obvazuje ránu.
Diego na ni nevěřícně koukal.
All mezitím přišla zpátky, šla si zkontrolovat, jestli se ji Vanya neozvala.
"Ozvala se?" Zeptala jsem se.
"U ni doma to nikdo nebere a recepční od její hudební tvrdí, že dnes vůbec nepřišla na svoje hodiny." povzdechla si.
Diego jen kývl hlavou a chystal se odejít.
"Neni ti nic?" Otočila jsem se na Diega.
"Ne.." řekl s povzdechem Diego a zadival se na mámu za námi.
"Nemůžu uvěřit, že je na živu."
"To ja taky ne.."
"Chci ji říct že jsem byl-" sekl se v půlce.
"Žes byl co?" Zeptala jsem se.
"Nemáme moc času, musíme jít" chtěl odejít, ale All ho chytla za ruku a tím ho zastavila.
"Já nevím Diego. Pětka je v bezvědomí a my ho potřebujem"
"Zvládneme to i sami" řekl a povytáhl obočí.
"To jste zkusili, vzpomínáš? Všichni jste umřeli" zamračila jsem se.
"Nejsem si jistá, možná bych měla za Claire, než svět-"
"Tomuhle neutečeš, Allison. všechno to začalo dávno když jsme se rozdělili." Šeptla jsem.
"Luther měl pravdu" řekl Diego a já se na něj nevěřícně podívala.
"Nenapadlo mě, že to někdy řekneš" řekla All a ušklíbla se.
"Jo, ale musíme držet spolu" pousmál se.
"Čím začneme?" Zeptala se All a zkřížila si ruce na prsou.
"Ve složce není další adresa, ale je tam příbuzná. Jenkins měl babičku." Řekl s úšklebkem.
"Bydlela u Jackpine Road" řekl a vydal se po schodech dolů.
"Že by ji vzal tam?" Zeptala se All.
"Nevím, ale ověřím to"
"Hej lidi? Zůstanu tu s Pětkou. Bez něj nikam nejdu." Kousla jsem se do rtu a podívala se na Pětku.
"Dobře, zatím Quinn" řekla s úsměvem All a odešla s Diegem.
Já se přemístila za Pětkou a sedla si na druhou stranu postele.
"Bude v pořádku?" Zeptala jsem se.
"Ano, bude" usmála se mamka a zvedla se.
"Děkuju mami, mám tě ráda" řekla jsem a usmála se.
"Já tebe drahoušku" usmála se a odešla.
Lehla jsem si a chvíli koukala do stropu, dokud jsem neusnula.
ČTEŠ
𝙰𝙽𝙾𝚃𝙷𝙴𝚁 𝚜𝚝𝚘𝚛𝚢 - Five Hargreeves {CZECH}
Fanfiction"V pravé poledne 1. Října 1989 současně porodilo 43 žen z celého světa. Což by nebylo nic zvláštního, v případě, že by ty ženy byly předtím těhotné. Výstřední miliardář a dobrodruh Reginald Hargreeves se rozhodl, že najde a adoptuje co největší množ...